Korektní, nekorektní
V latině znamená „corrigere = opravovat, napravovat.” V angličtině „correct = správný, bezchybný, be correct = mít pravdu.” V češtině „korektní = má význam dbající zásad, správný, přesný, poctivý.” Atd. Nějak se rozmohlo, že slovo korektní = zbytečně úzkostný, málo věrohodný, podezřívavý.”
Chápu, že mnozí chtějí tím slovem říci, PRAVDĚPODOBNĚ PODOTÝKÁM, že když je někdo zbytečně, nadmíru korektní, zřejmě mluví o své úzkosti, se kterou se potýká, aby se nikoho, ničím nedotkl. Úzkost s korektností nemá co do činění. Například: Říci někomu černoch, je z hlediska těch „korektně se vyjadřujících = uzkostných," urážka. Použít slovo pavilon, třeba v psychiatrické léčebně, je už, podle těch úzkostných, nekorektní, tedy nesprávné, urážející atd. Úzkost není sice diagnóza, ale velká úzkost může diagnozu vyvolat.
Mám tedy problém s tím, co chtějí lidé sdělit. V terapii, ale nejen v terapii, mám rád, když se lidé vyjadřují přesně. Tak aby bylo jasné, o čem se mluví. Jen z toho důvodu, aby si lidi rozuměli. Takže, pokud mi klient říká, že něco, někoho považuje za nekorektního, pak se zeptám co má přesně na mysli. Něco špatného, nebo něco ve smyslu, že popisuje situaci jako pro sebe přijatelnou?
Teď je zase móda se vyjadřovat k seriálu Most. Prý není korektní, což může znamenat, že není přesný v popisu situace, skutečností, nebo také, že se někomu líbí jazyk, kdy se nezastírá realita. Popisuje se se "nekorektně", jak tomu skutečně je. Jenže pokud se nezastírá realita, pak je onen děj korektní. Nemusí být hezký, leč přesto korektní. Tedy správný, přesný, poctivý. Jak říkám, je dobré, když se lidé domluví, co mají přesně na mysli. Scholastici to aspoň tak dělali, když diskutovali.
Nemluvil pak každý o něčem jiném. Protože jak se zdá, někdy se používá jeden pojem, ale v různém významu. Pochopitelně, někdo řekne: „Vždyť je jasné, o čem se mluví.” Bohužel, věk a terapeutické zkušenosti mne poučily, že jen málokdy je jasné o čem se mluví. No, naštěstí se na ten seriál nemusím dívat, ale mohu díky němu přemýšlet o tom, co lidé chtějí slovem "korektní, nekorektní" říci.
Potíž je v tom, že když se začnou používat tyto slova, jak se ukazuje, dochází k nedorozumění. Každý, jak se zdá si pod slovem korektnost představuje něco jiného. Pravděpodobně, každý v souvislosti s tím slovem má jiný pocit, jinou emoci. Jak už jsem řekl, jsou mnozí, co mají strach, úzkost, pokud se nevyjádří ze svého hlediska korektně. Pravděpodobně korektně podle něčích představ.
Ano chápu, že ti, kterým se říkalo Cikáni, se cítí dotčeni. Oni sami si říkají Romové. Jsem ochotný říkat lidem tím jménem, označením jakým se mi představí. Představí-li se mi někdo jménem „Vladimír,” pak žiji v představě, že ho mám oslovovat Vladimír. Což mě přijde korektní. Já sám osobně nemám rád, když mě někdo oslovuje Honzo. Jsem Jan a necítím potřebu se dát oslovovat jinak. Nemám potřebu kohokoliv potřebu přesvědčovat, že Cikáni a Honzové je označení, či pojmenování, jež existuje odjakživa.
Tedy, použije-li někdo slova „zbytečně korektní,” mám tendenci rozumět, že říká zbytečně správný. Přemýšlím, kdy je správnost zbytečná? Pokud chce někdo říci, že se jedná o úzkostlivé pojmenování, aby se někdo necítil zle, které zde chybí, pak je pro mne tento výraz srozumitelnější. Jasně, každému může být jedno, jestli mu rozumím, či nikoliv. Tedy pokud má zájem aby abych měl pocit, že se mi jeho sdělování zamlouvá. má ten zájem, pak musí mluvit srozumitelně. Nemluví-li srozumitelně, dochází víc než často k nedorozumění.
Z nedorozumění pramení fatální situace. A pak se hledá viník. Každý ho snadno najde v tom druhém. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x