Jen tak si jde svou cestou
Dá se říci, že všechno má pro mne nějakou důležitost, která mne přivede k zamyšlení nad stavem světa. Uvědomuji si, že události nejdou spořádaně za sebou, valí se sem tam jedna přes druhou, přesně tak jak jde život.
A ráno, když mne má láska vezla do blázince, všechno šlo bez potíží, dokonce jsme dojeli, i když už jela na reservu. Báli jsme se, a skoro to vypadalo, že zůstaneme někde v tunelu. Nezůstali jsme. Ulevilo se mi, i když, mohla to být jedna za zkušeností, kterou jsem ještě v životě neměl. Uvíznout v dopravě v tunelu a čekat na odtažení. Na druhou stranu, nemusím mít skutečně všechno.
Mnozí lidé trpí depresemi z toho, že život nejde spořádaně, lineárně, události jedna za druhou. Hezky logicky. O Alan Watts, cituje, ve své knize "The Way of Zen" jednoho z moderních znalců a učitelů Zenu profesora Suzukiko: „Můžeme myslet logicky, můžeme myslet psychologicky, ale nikdy nebudeme žít logicky.”
Život se děje sám od sebe. Prostě se děje. nelogicky, sám od sebe. A když ho člověk sleduje, nehodnotí, pak vidí, co se děje. Rád se dívám na tekoucí řeku. Řeka si plyne sama bez mého úsilí, díky gravitaci, která funguje sama o sobě. Možná by nějaký vědec vysvětlil, jak se to děje na základě zakřivení prostoru. Nebo působení gravitační silou. Oboje vysvětlení jsou prý správné.
Takže, řeka si teče jen tak, život si plyne jen tak, stačí se dívat a vidíme. Oči, jak říkají zenoví mistři, vidí sami od sebe, stejně tak uši slyší sami od sebe. Nemusíme dělat nic, když chceme slyšet, jen poslouchat. Stejně tak stačí otevřít oči a vidíme.
Kolikrát jsem si říkal, když jsem někam chvátal, že co dělám doma, mohu dělat kdekoliv jinde. Mohu otevřít oči a dívat a stejně tak mohu přemýšlet, nechat tedy mysl myslet. Pokud jsem to udělal, nechal vše být, najednou se i emoce zastavily. Zklidnily se.
Jak jsem psal v jednom blogu. nevím co je život naplno, nevím, co je žít život jako o život. Ale vím, co je jít, pít, sedět, dívat se, nechat volně plynout myšlenky, pozorovat je. Nepamatuji si začátek svého života, neznám jeho konec.
Dokonce nevím kam směřuje. Ale vím, že stačí jít a někam se dojde. Stačí se dívat a něco se uvidí. Mnohdy mi mé úsilí o poznání zamezí myslet, vidět, slyšet. Sleduji-li cíl, zaměření na cíl, mi mnohdy zamezí vidět věci, které vidím když oči bloudí bez cíle.
Rád jen tak těkám očima kolem sebe. Nic nehledám oči se sami zastaví na něčem, co mou mysl zaujme. Jednou mladá žena, jindy neobvyklý tvar hory, nebo věc, co jsem viděl tisíckrát a najednou se objeví něco, zcela nového.
Když jsme v pondělí dopoledne jeli po pravé straně Vltavy, všiml jsem si jak vlastně vypadají domy na levém břehu na Smíchově. Vlastně nikdy jsem si nevšiml, jak jsou u té řeky, ty secesní domy krásné a zajímavé, když na ně svítí takový téměř zlatý šerosvit. Jak je ta čtvrť kompaktní a plynule navazuje na tu mnohem starší krásu Malé Strany.
Má láska mi cestou povídala o Sovových mlýnech, o té umanuté ženské Mládkové, co sbírala Kupkovy obrazy, vlastně zakladatele abstraktní malby. Jen tak cestou do blázince jsem dostal fundovanou přednášku jak o Medkové, tak o Kupkovi. jenom jsem poslouchal a nic neříkal. Nejsem příliš zdatný v oblasti výtvarného umění, hlavně ne v tom moderním. A mezitím jsem se díval na ty domy i ty Sovovy mlýny.
Ale už jen samotná činnost té sběratelky mne zaujala. Dala je dohromady, pochopitelně ne sama, ale jak jsem se dočetl byla motorem celého dění. A díky tomu se zachránilo něco krásného. A vlastně jedna cesta do blázince mi umožnila poznat bez úsilí něco nového, co jsem neznal. Ale tak to v mém životě vlastně jde plynule samo od sebe. Skoro celý život. Jo jo.
http://www.museumkampa.cz/sovovy-mlyny/
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x