Může mi být i líto
Uvidím, co a jak. MS ve fotbale skončilo. Moji favoriti, Brazílie a Anglie si finále nezahráli, ale i tak to bylo pěkné mistrovství a finále Francie – Chorvatsko bylo parádní. Padaly góly a myslím, že sice Chorvati asi hráli hezčí fotbal, ale na krásu se nehraje, hraje se na góly. A těch Francouzi dali o dva víc.
Tak už to bývá. Jedni rozdávají krásu, druzí berou medaile. Zlaté. Život se s nikým nemazlí, ani s profesionálními fotbalisty. Chorvatům jsem nijak zvlášť nefandil. Vlastně jsem nefandil ani Francouzům. Nezaujatý divák. V takovém případě se na fotbal, i když je to finále kouká docela dobře. Děvčata z Pussy Riot si dala záležet aby se dostala na hřiště, pochopitelně je sbalily a mají o publicitu vystaráno.
Těm taky nijak extra nefandím. Přiznám se, že je mi celkem fuk, co mají v Rusku za problémy, stejně jako je mi fuk, co mají za problémy v USA. V Německu, stejně jako jinde.Nakonec, kdo se hlavně stará o to, co kde mají mimo a nestará se o to, co je doma, pak se mu extra nežije. Sám za sebe jsem toho názoru, že pokud chci něco měnit, tak nejlépe začít u sebe. Ne že bych se zas až tak extra chtěl měnit, přeci jen už s tím jaký jsem, žiji docela dlouho a poměrně dobře a hledím si toho, co mohu ovlivnit a necpu se do toho, co nemohu ovlivnit. A hledím abych rozeznal jedno od druhého.
Občas mi lidé říkají, že bych měl udělat nějakou osvětu, promluvit lidem do duše, aby nepili alkohol, nefetovali, nebo nehráli hazard, když jsem ten terapeut závislých a já si myslím, že mnohem lepší je starat se o ty, co chtějí nějakou změnu, chtějí informace, těm jim ji poskytnu a pokud mne lidé neohrožují svým způsobem života, nechávám je být a odpouštím si plýtvání energii, kterou bych měl vložit do změny někoho, kdo o žádnou změnu nestojí.
Já vím, že se mnohým těm, co mají potíže s chlastem, drogami, hazardem dobře nežije. Pokud se mě pokoušejí přesvědčit, že je to jinak, než si myslím, neberu jim jejich „víru, ” nechám je sobě samým. Nakonec, každý má právo na způsob života, jaký si zvolí. Pouze jen odmítám jim jejich způsob života financovat, stejně jako se mi nechce financovat svobodné matky, co si pořídí dítě, otce neuvedou do rodného listu a stanou se „odhodlanými samoživitelkami.”
Pochopitelně za cizí peníze. Docela je mi lhostejné, jestli jich je dost, nebo málo. Jsem pro solidaritu, ale jiného druhu, než tu socanskou. Jestli něco skutečně funguje, tak zkušenost, které se říká: „ Korektivní zkušenost.” Chováš se blbě a buďto tě následky poučí, že se blbě přestaneš chovat, nebo trpíš. Ono totiž nic jiného, než korektivní zkušenost kohokoliv ke změně nepřinutí.
Jasně, jsou „odolní jedinci,” které ke změně nepřinutí skoro nic. Podle toho tedy trpí. Mohu je litovat, ale to je tak maximálně všechno, pokud nechtějí změnit chování, co pro ně mohu asi udělat. Jak mi jednou napsal jeden klient, který nechtěl pochopit tenhle postoj.
Napsal, že jsem starý nechápavý bílý muž, co si neuvědomuje, jak se svět změnil. A že svět už nikdy nebude jako byl. No zřejmě se domníval, jakou mi sdělil novinu. Starý jsem, bílý také, občas by se dalo říci, že je mi divné, že jsou lidé, co se domnívají, že pokud se bude jen rozdávat, lidé se změní. Nejsem si tím postojem, který on a jemu podobní zastávají, jistý.
Lidé se změní se pouze pod tlakem okolností. Větších, či menších. Nebo ze závisti, že druzí mají víc než oni. Závist občas bývá motorem ke změně. Dokonce ke změně, že ten člověk nasadí všechny síly, aby měl víc než ten druhý a dokonce někteří ani ze závisti nekradou. Pravda, jen někteří. Emoce mají svůj smysl, ne že ne. I ty takzvaně negativní.
Jsou lidé, co se změní i ze studu. Ze studu, že jsou vlastně žebráci, co žebrají u těch druhých, majetnějších. Přijdou na fakt, že mít, (řeknu to vznešeně) svůj chleba, své oblečení a svou střechu nad hlavou, je výhodnější, než být v roli prosebníků. Někdy se tohle povedeš v té terapii takhle nastavit. Někdy.
Bohužel jen někdy. Ale za ty léta, co tuhle práci dělám jsem si zvykl, že nejsem všemocný a nezdaří se zachránit všechny. Jen některé. Ti ostatní prostě mají smůlu. A musím se s jejich smůlou naučit žít, jak já, tak ti vedle nich, protože pak mohou být prospěšní pro ty, co jsou ochotni něco změnit. Někteří se v tom moři života utopí. Buď neumí plavat, nebo umí, ale jsou daleko od břehu a nejsou kapacity všechny z vody vytáhnout. Může mi to být líto, ale lítost mě nesmí ochromit. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x