Údržba je údržba
Na světě je mnoho zájmů a věcí, které mohu dělat a nedělám. Jednoduše nemají pro mne smysl. A na světě je mnoho věcí, které dělám, baví je mne dělat a vlastně zbavují mne pochybností. Pochybností o smyslu života, pochybností o smyslu toho co dělám.
Dnes v tom stavu mezi spánkem a plném vědomí jsem dostal odpověď na to, z jakého důvodu dělám amatérské divadlo, které mám založené na svých textech. Nechci dělat divadlo z textů uznávaných velikánů, ale jen a jen ze svých. Z těch, které obrážejí mou zkušenost s tím světem vezdejší, jeho znalost, jež je pochopitelně jen limitovaná a částečná, a rozhodně neobsahuje všechny odpovědi na otázky, které svět klade.
Když se ve svých šedesáti sedmi letech za sebe ohlédnu, ne náhodou na začátku mé pracovní kariéry se objevila údržba. Pracoval jsem a učil jsem se pro jednu tehdejší firmu, kde jsem po dosažení výučního listu měl pracovat v údržbě. Opravovat, obnovovat, málokdy tvořit nové. I když něco nového se mi podařilo také vytvořit.
A tak jsem šel životem. Z oné firmy jsem po vojně odešel, protloukal jsem se světem, střídajíc různé firmy, různá povolání, ve kterých jsem většinou jako údržbář pracoval. Dnes ráno, po dvaceti pěti letech terapeutické praxe mi došlo, že ta terapie závislých je také něco jako ta údržba, záchrana duší, kdy mne baví dělat z těch lidí, co jsou mnozí už v mládí unaveni životem. Životem plným chlastu, drog, hazardu.
Došlo mi, že mne nejvíc na tom divadle baví, kdy se z lidí, co nikdy nehráli divadlo, svět vidí jen z té negativní stránky, stávají lidé, co jsou ochotni obětovat svůj čas, úsilí, aby porozuměli skrze ty texty sobě samým, vyrovnali se s démony, které mají ve své duši. Bez ohledu na svou diagnosu. Pořád „stejná” činnost, která se mnohým zdá únavná, nikdy nekončící.
„Nikdy nekončící činnost, podobně jako v té údržbě, kde člověk musel umět nutně nejen své řemeslo, ale ještě mnoho jiného. „Nudná” činnost, kdy se zdá že se vše opakuje, aby se v případě úspěchu objevila radost z toho, že co má fungovat, zase funguje. A po té opravě ještě lépe, než předtím.
Vlastně našel jsem odpověď na otázku, proč mne to ani po dvaceti pěti letech nepřestalo bavit. V těch různých údržbách, podobně jako dnes v té terapii jsem se nikdy moc nezabýval různými intelektuálními výklady, jak třeba stroje změnily svět. Mým úkolem nebylo vysvětlit, smysl stroje, mým úkolem bylo zajistit, aby ty stroje fungovaly. Stejně tak dnes si nekladu otázku po vzniku závislosti, ale otázku, jak nejlépe prospět lidem, kteří přicházejí s tím, že jejich život je v troskách a co tedy udělat.
Filosofické otázky nechť si kladou jiní, mým úkolem je najít nejschůdnější cestu pro ty, které po těch cestách provázím. A je zajímavé, že nejvíc vynálezů ulehčujících život se našlo tam, kde se provozuje výroba. Takže nic není stejné, hledání poskytuje možnost najít, co je třeba, i když ne vždy hned člověk najde co potřebuje.
Potěšilo mne několik účinkujících, kteří, když jsem ohlásil divadelní prázdniny, shodně pravili: „Tak si nemůžu zvyknout, že v neděli nebude zkouška.” Další pravil. „Ze začátku jsem byl dost v křeči, pak jsem se uvolnil a najednou jsem v tom učení textu a přemýšlení o něm našel smysl. Budou mi ty zkoušky chybět.”
Většina herců spojených s tím divadlem mluví podobně. Také jsem pocítil lehký údiv, že už v neděli nebudou zkoušky, ale na druhou stranu zase radost, že v neděli nebudou zkoušky. Přeci jen, mám své jiné zájmy, než jen divadlo.
Teď ještě vymyslet kam na dovolenou. Možností je mnoho. Polsko, Itálie, Anglie. Uvidím. Čím víc možností, tím těžší rozhodování. Ale stejně nevyrazím dřív než než po mistrovství světa ve fotbalu. Ale svět je velký, ale všechny cesty někam vedou. Tak uvidíme. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x