S proudem si plout
Upozornil hlavně slečny. „Mladost, radost,” se říkávalo. Dnes asi také mnohdy provokuji. Bosými nohami, dlouhými vlasy, oblečením, na které jsem si jako na pohodlné zvykl. Bosý chodím protože mi bosé nohy dělají dobře na mé kolena, věci spojené s Tibetem, Čínou, ty jsou zase pohodlné a příjemné na nošení. Hedvábí, bavlna. Kapuce u mikin a barvy. Vždy jsem měl rád střízlivé barvy a najednou mi nevadí trochu „rozjásaný vzor.”
Jako bych se nějak uvolnil. Chodím tak, protože je mi příjemně. Nikoliv abych provokoval. Vlastně, když s se tak zamyslím, tak se lidé, tedy i muži v dobách dávných rádi oblékali do oblečení pestrých barev. Devatenácté století, jakoby nastolilo pravidla slušného oblékání.
Jsou ženy, které mají rády muže v tmavém obleku. Svět přebírá, Čínu i Indii nevyjímaje, západní styl oblečení. Což je mi docela líto. Miluji pohled na ty pestře oděné ženy a muže v těch vlajících oděvech, co chrání před vedrem a zároveň jsou pohodlné a krásné. Zřejmě jsem si na sklonku života rozhodl té krásy a pohodlí užít na vlastní kůži.
Povídám si občas s klienty o zajímavých věcech. Třeba o tom jak si po kouskách užívat života. Začít trochu chodit, trochu relaxovat, trochu něco vynechat, nebo si trochu něčeho přidat. Měl jsem jednoho takového skeptického, ale použil jsem příklad s mytím. Ptal jsem se, co se stane, když se přestane mýt? Odpověděl, že dřív nebo později se mu lidé začnou vyhýbat.
Takže mu došlo, že někdy opravdu stačí málo a život se může změnit zcela zásadně. Myji se, nesmrdím, neurážím lidi kolem sebe a najednou se mohu stát docela vyhledávaným člověkem. Používám tuhle metodu s úzkostnými lidmi, kteří jsou díky své úzkosti nedůvěřiví, chtějí bezpečí a jistotu. Konečně tu chceme všichni. Ale úzkostní lidé touží po naprostém bezpečí a jistotě.
Ovšem, když se pokusí o něco málo riskantního, třeba jen pozdravit slečnu, na kterou si za jarních časných rán myslí, tak pomalu získají odvahu aby ji jednou oslovili. Bohužel, jen málokterá slečna chce čekat, až získá chlapec odvahu. Ale někdy se to sejde tak, že ona něco udělá sama. Třeba požádá o pomoc. Dá mu tím najevo, že je k něčemu.
Naučil jsem se vnímat lidi, kteří mne žádají o pomoc, jako lidi, kteří mne nechtějí jen využít, ale jako lidi, co mají důvěru v mé schopnosti. Považují mne tak za kompetentního. Úzkostní lidé mají tohle většinou obráceně. Vnímají žádost o pomoc od druhých lidí, jako zneužívání sebe sama.Což pochopitelně může být. Ale ne vždy a ne tak často, jak si mnozí myslí.
Na druhou stranu, zas příliš sebevědomí lidé s velikou mírou riskování, mají problém nevyhovět. A přitom stačí zase málo. Jen nekývnout na vše. Naučit se rozeznat, co je pro toho žádajícího nutné a co stačí sám. Na druhou stranu, ti věčně pečující, mají ze svého pečování svůj zisk. Jsou oblíbená, obdivováni a někdy litování, jak jsou lidé nevděční.
Inu i tady vše po troškách. Někde ubrat, někde přidat. Když mi někdo řekne, že není čas, neb život je boj, vyprávím mu, jak jsem kdysi zápasil. Zápas řecko-římský a volný styl. Týden jsem trénoval, jak nejlépe jsem uměl, podle tehdejších znalostí a v neděli nastoupil na utkání, které, když jsem vyhrál na lopatky trvalo přesně ten čas, co jsem potřeboval k vítězství, nebo tehdy to bylo třikrát tři minuty, devět minut dohromady. K vítězství či prohře.
Jinak jsem žil, pracoval trénoval a život tehdy ani dnes nebyla boj ani hra. Žijeme okamžik za okamžikem a jen někdy musíme o něco usilovat, bojovat, nebo přemáhat. Vlastně jsem ve svém mládí podřizoval svůj život, kvůli těm devíti minutám, kdy jsem bojoval. Pak už se mi nechtělo podřizovat život něčemu takovému zbytečnému, tedy pro mne, jako je vrcholový sport. Někdy mi lidé říkají, že jsem bojovník. Neberu tohle označení jako kompliment.
Nebojuji. Ani s druhými ani se sebou. Od určité chvíle jsem pochopil, že není nutné se sebou i s druhými bojovat, ale spíš si dávat pozor, abych se sebou i těmi s druhými vyšel a uměl něco ubrat, něco přidat. A pak si žiji podle svých představ a dokonce ty své představy nemusím ani hájit, ani o ně bojovat. Pouze si žít jen tak. Jo jo.
1. Tak se mi zdá, že dost písku v botách mám,
a taky puchýřů z cesty bůhví kam
proto se ptám, nejsem blázen náhodou,
co takhle boty zout, bosý k řece jít a plout.
R: S proudem si plout řekou Otavou,
s proudem si plout s nebem pod hlavou,
s proudem si plout tam kam břehy jdou
někam vandrujou a mě nepozvou.
2. Tak se mi zdá, mám už víc než dost zápasů
při nichž nachytám vítr do vlasů,
proto se ptám, co tak plášť si rozepnout
a místo proti proudu jít chvíli s proudem plout.
R: S proudem si plout aspoň pro jednou,
s proudem si plout jenom s ozvěnou
s proudem si plout jen tak se nadechnout
pro tento krát všechno vyháknout a jen plout.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x