Cesty a myšlenky bez cíle
Jsem zachytil v literatuře už dávno.
Inu, něco na tom bude. Podle té teorie, existuje jen „Nyní.”
Ale než bych se rozepisoval lépe bude dát odkaz. Čas
neexistuje Tam se zájemci dočtou více a nezkresleně. Je pravdou, že si
neumím vybavit rozdíl mezi vzdáleností, před týdnem, nebo padesáti lety.
Mnohdy si víc pamatuji, co bylo před padesáti lety, než co se odehrálo před
týdnem. Možná je to i lepší.
Mockrát jsem přemýšlel o životě tady a teď a přišlo mi samozřejmé,
že život se skládá po sobě jdoucích okamžiků. Minulost už opravdu existuje
jen v našem vědomí, bez lidského vědomí neexistuje žádná minulost, si tedy
myslím. Jo, je zvláštní, jak opravdu je vše relativní. Nic, nebudu
filosofovat, nechám filosofii, jiným, lépe disponovaným.
Ptal se mě klient, jaká je rada, jak se vyhnout hodnocení druhých a jak
nesoudit a nehodnotit. Byl ten dotaz v souvislosti s jeho bývalou láskou.
Pravil jsem, že radu nemám, neb se řídím jen emocemi v takových případech.
Dívám se, co dělají ti lidé, poslouchám jak mluví a potom zkoumám, jak se v
jejich přítomnosti cítím.
Pokud mi jejich chování nevyhovuje, tím neříkám, že je dobré nebo špatně,
rozhodnu se, zda se chci zdržovat v jejich blízkosti, či nikoliv. Nezkoumám,
jestli jejich myšlenky jsou čisté, jejich motivy šlechetné, zajímá mne
jejich chování. Mám své myšlenky, své motivy, jako skoro každý člověk a
nemám potřebu se za své motivy stydět. Budu-li chtít zbohatnout, neb si mohu
myslet, že bohatství mi poskytne svobodu a nezávislost v rozhodování, bez
váhání, tak učiním.
Ono zbohatnutí je jen příklad. Už dávno jsem se odnaučil předkládat své
motivy druhým lidem k posouzení, zda jsou dobré nebo špatné. Pochopitelně
některé mé motivy mohou způsobit nesouhlas mých přátel a známých, třeba jen
z toho důvodu, že budou mít pocit, že dělám něco nerozumného, něco, co mne
ohrožuje na zdraví a životě. Ale pokud nemám pocit, že je svým chováním
nějak ohrožuji na životě, pak celkem jejich postoj, není pro mne
rozhodující.
Takže, pokud bych se cítil s nějakou ženou dobře, bylo by mi lhostejné,
jestli umí gramatiku, nebo vařit, protože vaření a gramatiku, stejně jako
mnoho jiných dovedností se lze naučit, ale aby se někdo cítil dobře v jeho
přítomnosti, to už se jeden tak snadno nenaučí. Nepohoršuje mne z toho
důvodu něčí momentální neschopnost něco umět, nebo znát. Zajímá mne, jak se
ke mě chová, jaké má vůči mne požadavky, co splní, či nesplní. Bojím se, že
jakmile bych se pustil do zkoumání domnělých motivů, či myšlenek, jejich
hodnocení, utopím se v nich.
Teorie o motivech lidí, času, vesmíru, lidského chování jsou zajímavé,
ale daleko zajímavější je oněch praktický dopad oněch teorií na můj současný
život. Většinou je malý, či mizivý. Žiji tady a teď. Zabývám se mnohým. Leč
jen málo toho je opravdu podstatné pro přítomnost. Nechci se utopit v
problémech druhých lidí. Mohu spekulovat o jejich motivech, ale jen do té
chvíle, pokud mne ony spekulace nezačnou odvádět od řešení svých potíží a
problémů. Navíc, stále věřím a denně se přesvědčuji, že naprostá většina
lidí je schopná si se svými problémy poradit sama.
Čas od času mi někdo řekne, že bych svůj blog měl víc směrovat, tím, či
oním směrem. Vyslechnu, pokývu hlavou a píši dál jak potřebuji. Blog mne
neživí, nejsem nijak vázaný na jeho čtenost a úspěšnost. Blog mám pro své
potěšení, pro své poučení, pro své formulování myšlenek, které mi občas
těkají sem tam, chaoticky, neuspořádaně, aby mi nakonec většinou, pro mne
důležitého vyplynulo. Dokonce se s tím důležitým ani nikomu nesvěřím a
nechám si pro sebe ono poznání jako tajemství.
Mám za to, že každý člověk má mít své tajemství, své myšlenky. Ne se vším
je nutné se svěřit. Měl jsem v životě mnoho snů a jen s málokterými jsem se
druhým lidem svěřil. Snil jsem a většinu svých snů jsem uskutečnil. Jak?
Jednoduše. Jednoho dne jsem se rozhodl a vyrazil. Nikomu jsem neříkal o čem
sním. Nikoliv, že jsem se bál posměchu, nebo odrazování, ale jen z toho
důvodu, že jsem si myslel, že do mých snů a myšlenek nikomu nic není.
Vlastně mě tohle naučila častá otázka, kterou si lidé pokládají:
„Co ty si vlastně myslíš?” Ať rozhořčeně, že si někdo dovolí
myslet něco jiného, než oni, nebo, že se domnívají, že na uskutečnění nemám.
Nejsem zvědavý poslouchat názory, na co mám a na co nemám. Zkusím a pak se
uvidí. Když se mě lidé ptali, jestli si myslím, že na něco mám, klidně jsem
jim odpověděl: „Nevím, dozvím se až zkusím.” A může se toahle
odpověď týkat čehokoliv. Žen, pěší cesty přes celý kontinent, nebo napsání
knihy, či dodržování nízkosacharidové stravy.
Pokud sním, přemýšlím. Přemýšlím-li dobře, něco dobrého vymyslím a pak se
ukáže, jestli mi síly stačí. Jak praví klasik:
Bylo v tom něco krásného, co drtí.
odvaha a radost z života i smrti.
Jak vás milovat vy cesty bez cíle
vás vy noci tropů sluncem opilé
vás vy světla světel vás vy noci hoře
vás vy světla utonulá na dně moře
vás kdož umírali jste tak vesele
budou z vás teď bambusoví andělé…
Vítězslav Nezval: Edison
Pěší cesta po Chile 2005
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x