Byly časy, kdy se muži nesměle dotazovali, zda dáma by byla svolná přijít na rande, kde by do ní investovali své těžce vydělané peníze, aby ji splnili její přání se s oním mužem seznámit. Byly ty ženy velmi strategicky vyspělé, protože uměly se přiblížit tak, že muži měli dojem, že jsou těmi statečnými, co se odhodlali a uspěli.
Časy se mění. Dnes, a to musím zdůraznit, pokud mne někdo v MHD osloví, jsou to většinou ženy. Občas muž, ale jen občas. Pravda, jedná se o mé bosé nohy, ale pro ty ženy jsem „snadná kořist“. Ona dáma, která mne oslovila, dokonce kvůli mě vystoupila z Metra, abych ji byl schopen dát svou vizitku. Tomu tedy říkám vytrvalost.
Ne, ještě nezavolala. Zřejmě jsem nebyl patřičně nadšený a má řeč těla ani trochu nenaznačovala potěšení, které jsem měl mít z jejího zájmu. Mluvila plynnou češtinou, ale slyšel jsem tam názvuky angličtiny. Byla bílá, mezi čtyřiceti a padesáti. Řekla mi odkud je a čím se se zde živí.
Jak se zdá v její rodné zemi se zřejmě ženy, které nechtějí být opuštěné, (protože jak je známo, je hloupé být svedená a opuštěná, ale hloupější je být jen opuštěná,) se díky „MeToo,” musí snažit více než kdysi.
Zřejmě se obávala, že stařec v mém věku, aby nebyl obviněn z nepřístojného chování, se k ničemu neodhodlá. Vyvozovala zřejmě tuto svou obavu z mých kradmých pohledů jejím směrem. Jenže, nevím jestli si všimla, stála za ní mladá dáma s velmi zajímavým obličejem.
Zbytek postavy se zdál dobrý, ale byla příliš nabalená, než aby se dalo přesně hodnotit. Být mírně zahalená, vše od hlavy až k patě by mohlo poskytovat ještě větší potěšení. Ale ta tvář byla skutečně zajímavá. Nejen krásná. Některé ženy mají to štěstí, že i na pohled jsou zajímavé.
Takže, dívku jsem neoslovil, abych nebyl označen za obtěžujícího dědka, jsem soudný a tuším, že doby, kdy si mne mladé dívky se zájmem prohlížely, i přesto, že jsem byl obutý, jsou dávno pryč, ale starší dámy ještě sem tam mohu okouzlit svým šarmem a bosýma nohama. Jak se nakonec ukázalo. Bohužel dalo by se říci. Ona hledala mne, leč já nehledal ji. Takže jsem ji klidně dal svou vizitku a odešel jsem do hlubin Metra B z Metra A na Můstku.
Jo jo, dalo by se vše nazvat příběhem o lodích, co se na širém moři setkaly, přiblížily se k sobě a bez zastávky se minuly. I když, třeba zavolá a já se ji budu muset zeptat, zda volá kvůli konzultaci, neb mám na vizitce své povolání a nebo jde o pokus sblížení. Bohužel, dáma nebyla stará,nebyla ošklivá, jen nebyla můj typ a pokud dáma není můj typ, nepřemohu se. I přesto, že mi udělala radost svým zájmem. Abych nebyl nevděčný. Jo jo.