...i ten nejspravedlivější...
Dočetl jsem se, že probudit se v noci, není nic neobvyklého. Kdysi, před vynálezem nočního osvětlení, lidé normálně spali kolem čtyř hodin v kuse, pak se probudili a buď se milovali, nebo modlili. pak zase usnuli a tak spali celý život. Početí dítěte se doporučovalo po prvním probuzení, prý si to člověk víc užije, se praví v návodu jedné lékařské knihy ve Francii šestnáctého století.
Početí dítěte už zkoušet nebudu, v mém věku by to byla zhůvěřilost, ale milování po čtyřech hodinách spánku bych ještě vyzkoušet mohl. Lidé, protože světla bylo málo v zimě spali víc. Dočetl jsem se, že v jižní Francii byl zvyk, že lidé, mimo běžných povinností, jako bylo nakrmit zvířata, v zimě spali a spali. Takže ospalost v zimě je zřejmě přirozená. Nastává útlum. Říkám si.
Spím tak po kusech. Už ani nevím kdy jsem naposled spal osm a více hodin v kuse. A dělá mi tenhle způsob dobře. Dvakrát do týdne vstávám sice v šest ráno, ale jinak nejdříve, pokud se neprobudím o něco dříve v osm, půl deváté. Což je celkem příjemné. Takže klidně spím přes den, dvě tři hodiny, čtyři v noci a většinou se cítím velmi dobře.
Ono je hodně takových mýtů, které se tradují, ale vlastně nemají žádný extra základ v nějaké opravdu věrohodné studii. Někdo prosperuje v noci. Mezi takové jedince patřím, někdo má vitální vrchol ráno, mezi takové nepatřím, někdo vlastně ani neví, jen tak zkouší. Jednou je to tak, po druhé jinak.
Ve svém volném čase se občas věnuji nějakým paranormálním jevům. Poslouchám třeba povídání o andělech, nejen od Lorny Byrne, ale i jiné. Když nic jiného, obdivuji na některých lidech jejich fantazii, verbální schopnost vysvětlit nevysvětlitelné. Jedna věc, tedy jedna potíž je pro mne v tom, že pokud věřím na zázraky, pak se mi dost těžko pochybuje o tom, že jsou lidé, kteří rozmlouvají s anděly.
Nakonec, Bible nám o nich vypráví, nijak je nezpochybňuje. Jestli byli andělé před třemi tisíci lety, jaký je důvod aby nebyli dnes? Jak vypadají, je předmětem debat. Možná, že vypadají, jak zrovna vypadat chtějí.
Mám problém, či výhodu, zrovna se neumím rozhodnout, že tyhle věci v podání různých lidí, jejich předpoklady, hypotézy, interpretace, dokáži vyslechnout aniž bych zaujal stanovisko. Za roky v psychoterapii jsem viděl, zažil tolik událostí, které neměly žádný racionální základ, přesto bych je neuměl vysvětlit. Jen konstatovat, že se staly.
Začal jsem se spánkem, pokračuji anděly, anděly, kteří v podání jedněch jsou ochránci života lidí s jasnou strukturou, v podání druhých beztvarých nehmotných existencí, které někdo třeba viděl ve snu a na základě svých snů dokázal napsat knihu, která vyčerpávajícím způsobem popisuje všechny druhy andělů. Jak říkám, vyslechnu, nediskutuji, nevyvracím. Neb nevím.
Stejně tak když se dívám na pořady o kvantové fyzice, případně čtu, také žiji v údivu. Mám rád selský rozum, leč na anděly a kvantovou fyziku selský rozum nestačí. A jestliže na ty děje můj selský rozum nestačí a jiný nemám, pak z mého hlediska je nejlepší sledovat, vyslechnout, nepolemizovat, nehodnotit. Údiv je dost dobrý. Udiv tom smyslu, že ten člověk má tyhle hypotézy, umí ty hypotézy zabudovat do svého konání a jeho konání prospívá druhým lidem.
Tyhle praktické věci, jako je třeba využití fotoefektu, jsou celkem mimo mé chápání. To není problém kvantové teorie, ale jen a jen mé omezenosti. Stejně tak problémy s anděly. Také jsou mimo mé chápání, mimo můj pozemský pohled. Mohu si něco přečíst o přístrojích nočním vidění, ale nikdy bych asi neuměl, pokud bych se nenaučil zpaměti patřičnou pasáž, vysvětlit jeho fungování. I když, kvantová fyzika se při troše dobré vůle dá naučit a něco málo pochopit.
Andělé z mého hlediska zůstanou velkou spekulací, přesně do chvíle, než se mi dostane toho poznání, jako těm lidem, kteří se s nimi podle svého sdělení setkali, ať ve skutečnosti, jako třeba Tobiáš s archandělem Rafaelem, který ho doprovázel na cestě za dlužníky, kde mu pomohl vyléčit jeho budoucí ženu Sáru. V tom příběhu se archanděl připodobnil člověku, pomohl mu, vyléčil slepotu Tobita, Tobiášova otce, zahnal démony jež sužovaly Sáru.
http://www.nakridlechandelu.cz/archandel-rafael-rafael/Ano, zde pro ateisty nastává problém. Právem se otážou: „Jak poznám, že mne doprovází archanděl?” A dodají: „Co je tohle za pohádku?” Věřící člověk nepochybuje o pravdivosti Tory, jen neví, kdy potkal toho anděla. Případně doufá, že ho potká. Na internetu je několik návodů, jak poznat, že přišel anděl. Nebudu tu žádné preferovat, kdo chce, najde si.
Spánek, sny a andělé, o tom se mi dobře píše. Píši a cítím klid na duši. Možná nade mnou mává křídly archanděl Rafael, nebo Michael, ten který při Posledním Soudu, prý položí svou pravici na misku vah, když ty mizerné skutky člověka převažují, aby dostal váhu do rovnováhy.
Ona váha, na které je vážen člověk a jeho život. Archanděl Michael pomůže, aby se miska vah vyrovnala, když ne převážila. Hezký příběh, když podle Písma člověk jako takový, a to i ten nejspravedlivější, hřeší sedm a sedmdesátkrát za den. Víc hříchů, než dobrých skutků. Ale, z Milosti Boží a s andělskou pomocí, budeme ospravedlněni. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x