Chtěl jsem být guitar man
Ty komunistické, co si při nich bolševik přihříval polívčičku při vzpomínce na Jan Opletala a spol z roku 1939 jsem bral jako vrcholné pokrytectví a zneužití. V roce 1939 se rozhodně nejednalo o bolševickou záležitost, ale o demonstrace k 21 výročí založení ČSR. Ta byla demokratická a co se bolševikovi hodilo do krámu, to z ideologických důvodů překroutil a zneužil.
Takže těch 28 let od roku 1989 považuji za velmi hezké, velmi důležité pro sebe, jsem rád, že jsem se jich dožil a nijak si nestěžuji. Já si obyčejně stěžuji docela rád, ne všechno se mi líbí, ale demokracii, typu zastupitelské demokracie mám v mysli jako něco pozitivního.
Říkám a používám rád heslo: „Budete-li myslet dobře, stanete se nebem, budete-li myslet zle, stanete se peklem ”. Jak mám odpozorováno, ti co ač se mají dobře, na ničem nedokáží najít nic jiného než vady, jsou peklem sami sobě a svému okolí.
Musím se přiznat, že nečtu ani v blogách ani jinde, ty nekonečné stesky na zkaženou dobu, nezajímají mne katastrofické scénáře, jimiž si mnozí plní svou mysl a šíří je dál a dál. Není dobré mlčet ke zlému, to bych si netroufl tvrdit ani náhodou, ale není dobré jen vidět černě. To už bych si troufl tvrdit dost nahlas.
Jasně, chce-li někdo jen trousit výkaly, nejen z konečníku, ale i z tlamy, nechť tak činí. Takové lidi neposlouchám mimo pracovní dobu, nečtu je, pokud ano, tak vždy jen jednou. Nechám je jejich neštěstí a nevyvracím jim, alespoň ne nijak často jejich pohled na svět.
Jsou lidé, co se mýlí, s těmi klidně diskutuji a jsou lidé, co chtějí jen souhlas s tím co říkají. S těmi se nezdržuji. Podobné jako bych nežil s ženou, co třeba chlastá. Nebo nehorázně, jak říkají psychiatři, patologicky žárlí. V terapii je mým cílem je vyslechnout, porozumět jim, přijmout je jací jsou, ale v civilu, si snažím oddáchnout.
Už jsem naznačil, chyby nepřehlížím, zlu čelím, je-li to v mých silách, ale komunisty, socany a jim podobné exoty jako jsou další členi z uskupení SPD, ANO, tak s těmi nediskutují, nesnažím se je přivést na víru pravou, že rozhodně není tak zle, jak oni říkají a ti co stále křičí o zlodějích, by si rozhodně měli zamést před vlastním prahem. Natož abych s e zdržoval, pokud nemusím v jejich dosahu.
Ano, stojím si za svým pocitem, že jsem měl hezké časy, od roku 1989 až k dnešku, potíže se vyskytly, ale jak říká Robert Fulgum, když vzpomíná na jednoho Žida, kterého potkal na brigádě a který ho poučil o rozdílu mezi problémem a nepohodlím.
„Ty si, Fulčume, myslíš, že všechno víš, jenže nerozeznáš rozdíl mezi nepohodlím a problémem. Když si zlámeš vaz, když nemáš co jíst, když ti hoří dům – tak to je problém. Všechno ostatní je nepohodlí. Život je nepohodlný. Život je hrbolatý. Nauč se rozlišovat mezi nepohodlím a skutečnými problémy. Dožiješ se vyššího věku. A taky nebudeš tak otravovat lidi. Dobrou noc.““ (kap. XV – Léto roku 1959)
Tak říkám podobně jako ten Žid, co strávil tři roky v Osvětimi. „ Dokud člověk nemá hlad, neumírá na smrtelnou nemoc, nemrzne, má možnost se o sebe postarat, tak se nic neděje! ” A ta možnost a mnohé další možnosti tady těch 28 let byly. Skoro pro všechny. Snad jen pro ty opravdu nemohoucí ne. Ale o ty se zas musí v rámci solidarity postarat ti mohoucí. Tedy rozhodně bych nedoporučoval se starat o ty líne.
Když Pán Bůh dá, třeba ještě pár let prožiju v těch časech, kdy se člověk má možnost postarat o svou obživu, zábavu a ty, kteří jen kňučí, nechá jejich kňučení. Ať si ho plně a zcela užijí. Na světě je tolik krásných věcí a všechno za jeden život nestihne. Jo jo.
…byl jsem vždy za jedna a nikdy za tři, v té nejslavnějších, ze všech škol..stará škola sem a stará škola tam, za to může rock and roll, že starou školu mám…
Well, I quit my job down at the car wash,
Left my mama a goodbye note,
By sundown I’d left Kingston,
With my guitar under my coat,
I hitchhiked all the way down to Memphis,
Got a room at the YMCA,
For the next three weeks I went huntin‘ them nights,
Just lookin‘ for a place to play,
Well, I thought my pickin‘ would set ‚em on fire,
But nobody wanted to hire a guitar man.
Kytaristou jsem se nestal, ale stejně jsem si užil…
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x