Kořalička teta moje
Chápu, že pokud někdo se dlouhá léta chlubí tím, a veřejně, že alkohol
je jeho relaxace, potěšení, výsledky jeho duševního stavu musí být takové
jaké jsou. Ať se to komu líbí, nebo nelíbí, dlouhodobé pití alkoholu, prostě
člověka omezuje. Má to takzvaně vypité, a jeho intelektuální kapacita klesá.
U každého. Jsou lidé, kteří ji mají opravdu velikou, takže i přes pití
dokáží, si udržet jistý nadstandard, ale pořád jejich intelekt klesá a
projevuje se třeba ve společenském kontaktu.
Zpívali jsme v mládí, podotýkám s nadšením, neb jsme byli mladí a měli
za to, že opíjení je známkou mužnosti, píseň:
Kořalička teta moje
stále se mnou postrkuje.
Kořalička teta má
stále se mnou strkává.
Někteří z nás, byl jsem mezi nimi, jsme přišli na to, že být postrkován
kořalkou, není nejvýhodnější životní situace. Přestali jsme se tetou
kořaličkou dát postrkovat a začali žít po svém, nikoliv podle způsobu
kořalky.
Patřím mezi ty, co tak žijí, nikomu svůj způsob života nevnucují, těm,
kteří se na mě obrátí se žádostí o pomoc, tento způsob života nabídnu, dokud
jejich zájem o změnu trvá, doporučím setrvat v abstinenci. Pokud nechce,
nechám ho svému osudu. Vybral si.
Viděl jsem mnoho alkoholiků, kteří trpěli neuropatií. Výsledek jejich
způsobu života. Asi bych se nechtěl motat, ne proto, že jsem opilý, ale mám
neuropatii. Při vědomí, že je způsobena nadměrným pitím. Znám několik lidí,
kteří už dlouhodobě abstinují, jejich potíže se zmírnily, ale přeci jen jsou
jejich potíže dány minulostí.
Takže ona píseň výše uvedená nám zas až tolik nelže. Teta kořalka v
nadměrném množství v mládí a středním věku, s námi může strkat ve stáří aniž
bychom se alkoholu dotkli, Natož, když halasně vyhlašujeme: „Pít
jsem nepřestal. Piji rád a vytrvale.” Abych dal najevo, že jsem
vlastně v pořádku. Sám sebe přesvědčil, že mé zdravotní potíže a kořalka
nemají žádnou souvislost.
Považuje-li někdo za projev velikosti intelektu a ducha, nic proti tomu.
Vybral si. Jak svůj způsob života, tak své potíže. Pochopitelně, všichni
umřeme, nikdo nevíme jak, ale pořád si myslím, že jsou věci a okolnosti,
kterým jít naproti způsobem života, nemusím.
Lidé se rádi sdružují podle svých zájmů. Pijáci kořalky, mají rádi
pijáky kořalky. Rádi se sdružují a mají za to, že kořalka je lék, který
používají všichni kolem nich. Mnozí ano, ale ne všichni. Znám spoustu
slušných lidí, kteří čas od času trochu kořalky požijí, nemají s ní problém
a já nemám problém s nimi. Nemám potřebu je měnit. Jak říkám, nejsem
spasitel světa, zachránce lidstva před démonem alkoholem.
Nejsem ani spasitelem, ani zachráncem, ale lidi, o kterých vím, že
nadměrně pijí, bych nevolil. U opilců nikdo nikdy neví, co udělají. I
střízliví. Jsou nevypočitatelní. Jsou přecitlivělí a maskují svou
přecitlivělost jakýmsi chlapáctvím, (mluvím o mužích, ženy jsou v tom trochu
jiné,) kterým maskují svou přecitlivělost. Žijí v pocitu, že celý svět jim
hází klacky pod nohy, nikdo jim nerozumí a jen oni sami vědí, jak je
všechno správně.
Tyhle závislostní manipulace, jsou popsal detailněji ve svých knihách:
„Ze závislosti do nezávislosti” a „Lidé a
manipulace.” Jsou si ve svém chování a jednání podobní jako vejce
vejci. Buď je tam otevřená agrese, nebo skrytá agrese, občas se jedná o
agresi otočenou proti své osobě. To jsou ti, co jim říkám,
„skříňáci.” Pijí s hlavou schovanou ve skříni, aby je nikdo
neviděl. Občas se upíjejí k smrti s úsměvem na tváři.
A svět je chválí za jejich mírnost.
Ale vždy je agrese u lidí pijící nadměrně alkohol, přítomná. .
Je dána onou přecitlivělostí, pramenící z nejistoty a strachu z odmítnutí.
Chovají se tak podle hesla: „Když mně máto málo rádi, (rádi podle
představ alkoholika,) tak se mně, nebo o mně budete bát. A nikdy nebudete
vědět, co jste udělali špatně, či dobře. Budete žít v nejistotě. V trvalé
nejistotě. ”
Diví-li se někdo chování některých politiků, kteří se nezakrytě chlubí
pitím alkoholu, pak já se nedivím. Chovají se jen jak umí, a jak jim velí
teta kořalka. A není v této zemi a v tomto světadílu jen jeden. Je jich víc.
Stačí se dívat a poslouchat. Ale. Člověk se zas ani nepobaví. Jo jo.
…já sem vandrák a karbaník, zkouřenej sem nehezky, tak mě můžeš Bože škrtnout v tý svý knize nebeský.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x