Po okreskách České republiky
Měl jsem sice sebou tábornické vybavení, ale usoudil jsem, že
jsem se v životě naspal na holé zemi dost a dost, to samé ve stanu,
tedy by nezaškodil nějaký luxus. Ten jsme si dopřáli ve Vlašimi v
pensionu Sylvie.
Abych nezahálel, začal jsem kreslit v rámci tréninku předsíň. Moc
mi to zpočátku nešlo, pak jsem trochu pochopil, jak je to s úhly a
skoro mi vyšla trojrozměrná kresba na dvojrozměrném
papíru. Povzbuzen úspěchem, jsem se dal do kreslení židle. A byla
půlnoc. I židli jsem nakreslil. Sice ne za pomoci pravé hemisféry,
ale nakreslil.
Ráno bylo krásné, přesně jak v písni Waldemara Matušky:
„Ráno
Ráno je modrá tůň a břehy jsou bílý, v zátoce slunce dávno
zahnalo chlad…. Sice nám chyběla zátoka, ale slunce bylo dost
a dost, takže jsme se stavili v parku vlašimského zámku, kde byly
nádherné stromy. Duby, jaké jsem předtím neviděl. Vlašimský zámecký
je nádherný.
Chvíli poseděli, pak vyrazili. Uvědomil jsem si, že jsem nikdy
nebyl v Pelhřimově. Zastavili jsme i tam. Krása Pelhřimovského
centra mne zaskočila. Nečekal jsem, co uvidím.
Pelhřimov je krásné město, leč dáma v cukrárně na náměstí
byla sice ochotná, leč otravná se stížnostmi na svou profesi. Prý
je brigádnice a má takové potíže. Její drnčivý hlas vyhnal mou lásku z
cukrárny ven. Já dopil kafe a šel také. Litoval jsem, že jsem doma
zapomněl svůj plynový vařič. Mohl jsem si udělat lepší a vyhnout
se drnčení. Možná by dáma mohla kandidovat do parlamentu. Tam by
drnčivost a schopnost si stěžovat komukoliv využila lépe než v
sobotu dopoledne v cukrárně.
Před Kamenicí nad Lipou jsme odbočili opět do prérie a mířili
na Strmilov. Z toho kraje pochází jedna z mých manželek, tedy jsem
ukázal své lásce, kde jsem nějaký čas v dobách svého mládí žil,
pracoval a se svou první ženou se seznámil. Po krásných, prázdných
silničkách jsme jeli směr Dačice. Inu, jít pěšky, jako jsem tam
šel před dvaceti lety a jet autem, je rozdíl. Co mi trvalo tehdy
ze Strmilova, do Dačic půl dne, přejeli jsme za půl hodiny.
Vlastně, na co jsem míval kdysi týdny, najednou jsme zvládli
pohodlně za necelý den. Z Dačic do Slavonic, kde mne vyděsilo
množství turistů, šli jsme se podívat na jedno místo, kam kdysi
ráda chodila má láska, navštívili její dávné známé a jeli
domu. Hezký výlet. Zjistil jsem, že jsem stále alergický na značné
množství památek v jednom, či dvou dnech, a víc jsem už vidět
nechtěl. Ale ta mozaika na kostele Božího těla ve Slavonicích je nádherná
Jak jsem byl zvyklý cestovat pomalu, mít čas, co vidím
strávit, neb, většinou jsem navštěvoval památky jen ty, na které
jsem narazil, což nebylo každý den a pohled na kopce, lesy, vodu
mne neomrzí. Takže už jsem viděl toho dost, projel se místy, kde
jsem kdysi žil, nostalgii uspokojil a nákup v Lidlu na závěr byl
romantický tak akorát. Měli jsme řízky, koukal jsem na Spartu,
tedy zase remíza. No, nevím, nevím. Ale jinak výlet byl
akorát.
Stejně obdivuji lidi, kteří dokáží v jednom týdnu zcestovat
půl Evropy, zkouknout, co je zajímavého, nafotit tisíce fotek,
mít pocit, jak si užili. Viděl jsem tři náměstí za dva dny, jeden
park, pár kostelů a stačilo. Zas někdy příště. Ale cestování po
těch okreskách je opravdu Boží. Jo jo.
…má dívka závodník, dá na plyn nohu dlouhou, jedu smyk málem jsem nebožtík…
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x