Jo, časy se fakt mění

Hezky jsem strávil sobotu. Malováním, posloucháním muziky mého mládí, spánkem a kliky. Posiluji, abych nebyl tak hadrovitý.

 Koupil jsem si knížku o malování akvarelů, zjistil jsem že existuje i kniha o kreslení, takže jsem ji zakoupil také.

E-knihy. Lépe se nosí v tašce. Stáhnu ji do iPadu, aspoň budu mít na rozdíl od čtečky barevně. Do iPadu se vejde hafo knížek. Nosím si sebou slušnou knihovnu. Malování, jak jsem zjistil není nic jednoduchého. Pokud člověk chce, aby se vyjádřil, tak zjistí, že se sice uvolní, odtáhne mysl, ale také se unaví. Inu tvůrčí práce je stejně únavná, jako vykládat vagony, nebo tahat materiál na střechu, případně tahat ocelové lano z vody.

Tohle mohu zcela zodpovědně prohlásit, neb jsem se třicet let živil manuálně a dvacet čtyři let se živím tvůrčím způsobem. Terapie, jak kdysi pravil docent Skála, zakladatel československé psychoterapie, je kus umění, znalostí a dřiny. Ale pravdou je, že vždy, když odpočívám u psaní, kreslení, nebo chůzí, tak nemám pocit dřiny.

Je fakt, že ač jsem nikdy kreslit neuměl, natož malovat, tak pokud se začtu, nebo zaposlouchám do návodu, ke svému údivu zjistím, že sice bych se kreslením a malováním v žádném případě živit nemohl, jako má láska, která se tím uživí, ale pokud se soustředím, tak ty obrázky mají docela snesitelný tvar. Autorka obou knih Jana Petrásková má pravdu, když říká, pokud se člověk naučí psát, vykonávat nějaké řemeslo, může se naučit i kreslit.

A nikdy není pozdě. Jo, když tak vzpomenu na některé starce v mých letech, v dobách, kdy jsem byl mladý. Pokud byli naživu, většina jich jen kňučela. Oni mnozí kňučí i dnes, docela se jim divím, že se tomu kňučení tak oddávají. Knihovna v Praze stojí šedesát korun ročně, papír a tužka také není nic závratně drahého, procházka je zadarmo. Dá se dělat věcí bez peněz. Své babičky jsem nikdy neslyšel kňučet. Ty věděly, co je život za prevíta a přesto si života vážily.

Když neměly nic na práci, což bylo jen málokdy, sedly, odpočívaly a radovaly se, že je nic nebolí a jsou schopny se o sebe postarat. Najedly se dosyta, jídlo a teplo bylo to hlavní, co v jejích očích byl ten správný blahobyt. Nějak jsem po nich tenhle životní přístup podědil. Netrpím pocitem, že jsem chudák největší, když nemám Mercedes, nebo Porsche. Případně zlatý zámek. Nakonec, kdo by se o ty krámy pořád staral. Stačí byt.

Kdysi na jednom chatu se mi vysmíval takový hoch, že po padesátce jsem se zmohl na byt. Paneláková kobka, povídal. Bloud. Já jsem s ním vcelku spokojený. Na kraji města, místa pro mne a občasné návštěvy akorát. Uvařit si mám kde, vyspat se a umýt taky. Tak jakýpak copak? Kapitalismus mi vyhovuje, pravda, jsem ten, co se celkem díky ochotě se vzdělávat i prosadil, takže nemám pocit, že běžím ten krysí závod. Dělám, co mne baví, nemám potřebu napravovat svět vezdejší, mám se sebou sám dost dělat.

Netvrdím, že bych chtěl být důchodce, co jezdí po Praze a shání laciné rohlíky. Protože mu nic jiného nezbývá. Ale spousta lidí se do chudoby a potíží dostává vlastní vinou a jsou mnohem chudší, než by museli být. Zkažení socialismem, představou, že lidé kolem nich mají povinnost se o ně postarat. Tohle přesvědčení jsem nikdy nezískal. Život na dluh nepovažuji za nich chytrého. Naštěstí. O ty, kteří se o sebe opravdu nemohou postarat, invalidé, těžce psychicky nemocní, atd, tak samozřejmě se postarat musíme. Bohatí jsme dost, ale o nikoho jiného ani náhodou.

Chce-li někdo mladý z dálné ciziny zde žít, musí počítat s tím, že začátky jsou krušné a co si nevydělají, nebudou mít. Naučit se jazyk, způsoby a chování, které je v téhle civilizaci vyžadováno. Kecy soudruhů, že máme jakousi povinnost vůči příchozím, jsou jen kecy. Nejsou o nic horší a méně schopní než my. Ale ovládají skvěle hru, co se nazývá: „Umění neosvědčit se.”

Nic, nebudu se zabývat politikou. Ale, prý není máslo. Někteří z nás ho v panice skoupili. Jak za totáče. A tím pádem nahráli skutečně těm řetězcům, aby ho patřičně zdražili. Když je poptávka, zdražuje se, když není poptávka, zlevňuje se. Je-li dostatek, ceny jdou dolů, není-li dostatek, ceny jdou nahoru. Asi není dostatek másla. Nějak jsem nezkoumal důvody, proč není. Máslo nekupuji. Jedno mi vydrží na dva roky. Jen jsem zaznamenal rozruch kolem másla.

Kdybych začal zkoumat, možná bych zjistil, že je to chybnou politikou. Jestli EU, nebo českého státu zatím nevím. Tolik zas vědět nemusím. Nakonec, co socani můžou kloudnýho vymyslet? V EU, nebo tady. Ti mají leda schopnost rozházet cizí peníze a zlikvidovat vše, co je v cestě kloudného,  svým osvědčeným způsobem,  hospodářství. Viz Venezuela. A teď byli čtyři roky u vesla. Za konjunkturu nemůžou, ta nastala proti jejich vůli, takže neměli koho skoro zachraňovat a ta parta kolem Andreje, škoda mluvit. A taková to byla hezká sobota. Jo jo.

Tak něco z toho, co jsem poslouchal: