Ať první hodí kamenem
Aby přestal rozebírat, co udělal špatně on, co ona, případně obráceně, a začal se zabývat sám sebou. Co by mohl udělat líp, než dosud, co by mohl říci jinak, jak rozumí emocím toho druhého. Aby si případně udělal na sebe čas, věnoval se svým potřebám. Jak se zklidnit, jak zastavit ten proud negativních myšlenek, pocitů křivdy, které ho oddělují od toho základního. Od lásky k partnerce, partnerovi.
Tuhle strategii navrhuji tehdy, když vidím a slyším, že se opravdu jedná o způsob špatné komunikace. Nerozumění. Většina z partnerských a nejen partnerských potíží pramení ze špatného porozumění, únavy jednoho z druhého.
Jde o to mlčet. Člověk mlčí směrem k tomu druhému a tím si dává čas uvědomit si, jestli mu na tom vztahu záleží. Vyjeví se mu, jestli opravdu o ten vztah stojí, ale i také si umí ověřit, že umí žít i v případě potřeby sám.
Několikrát v životě jsem tuhle strategii použil. Odmlčel jsem se, mlčením zjistil, jestli tomu druhému, co byl v okamžiku začátku mlčení negativní směrem ke mě, na mě opravdu záleží. Mlčení je jako hladina vody, která je rozčeřená, a když se do ní neházejí žádné další kameny, sama se zklidní.
Tohle mlčení dokáže. Emoce se uklidní a v klidu se jinak přemýšlí. Pokud jsem se nedal strhnout do pocitu křivdy, a místo toho, abych ten pocit křivdy rozvíjel, tak jen pozoroval, tím pozorováním zjistil, že vlastně se zmenšuje, odplývá, vytrácí se, jsem se dostával do podstatně příznivějšího nastavení mysli, která byla v okamžiku nabídky smíru nastavena na smír.
Těch nabídek na smír jsem moc nedostal, ale na druhou stranu, i když nedostal, pokaždé jsem vždy z té situace vyšel více méně posílený. Měl jsem pro ten pocit posílení několik důvodů.
Věděl jsem, že umím žít sám.
Věděl jsem, že ten druhý nemá opravdový zájem.
Věděl jsem, že nemusím díky mlčení, čelit dalšímu kolu obviňování a nesmyslných hádek nevedoucích nikam.
Mohl jsem si během toho mlčení připravit půdu.
Jak pro případný smír, tak pro další život. Ať sám, či s tím druhým.
Dal jsem tomu druhému šanci si uvědomit, zda a jakou mám cenu pro něj.
A v čase, který mám pro sebe, se mohu věnovat zcela cíleně svým zájmům.
Tím se zcela zklidnit a ještě mít pocit, že jsem nepromarnil čas.
Jistě, je dobré na začátku toho mlčení ujistit toho druhého, že mlčím z těch a těch důvodů, jsem otevřený případné nabídce na smír. Pokud ona nabídka přijde, rozhodně jsem se nesnažil tomu druhému jeho nabídku omlátit o hlavu. Buď ji přijmu, nebo zjistím, že doba mlčení mi vyhovuje natolik, že už nemám potřebu cokoliv dál vytvářet. Mohu se v klidu rozejít a dát sobě i tomu druhému šanci na jiný, výhodnější vztah.
Tahle strategie se mi prvně velmi osvědčila kdysi s dívkou jménem Dominika. Rozešla se se mnou na polní cestě za dramatických okolností. Odešla s hlavou vztyčenou. Zůstal jsem stát jako němý a čuměl jak trmický pes. Něco mi říkalo. „Nech ji být, nepronásleduj ji, čas ukáže.”
Za týden jsem odletěl nešťastný, zamilovaný do Izraele, procházel jsem se po Izraeli z jihu na sever, ze severu na jih, prošel pouští, viděl Jeruzalém, zážitky a modlitba pomalu mazaly to citové neštěstí. Za měsíc jsem se vrátil. Dominiku dvakrát potkal, pozdravil, uklidnil roztřesená kolena a šel dál. Pak mne zastavila: „Chci s tebou mluvit Jeníčku!” Pravila sladkým hlasem.
Přikývl jsem a navrhl čas. Chtěla se mnou mluvit hned. Objala mne, políbila a už nebylo co skrývat. Sice jsme se za půl roku rozešli zas, ale mně ten okamžik utkvěl v paměti a propracoval jsem onu zmíněnou strategii mlčení. Něco podobného mi kdysi navrhoval Honza Lutera při mém rozvodu s Petrou. Tam jsem ho neposlechl. On sice nenavrhoval naprosté mlčení, ale takové omezené, ale nebyl jsem schopný dodržet nic. Tedy spíš jsem nechtěl dodržet. Podle toho to dopadlo. Ale když nic jiného, tak jsem se přesvědčil, že většinou mlčet, znamená zlato.
Funguje tahle strategie nejen v partnerských vztazích, ale třeba i v pracovních. Mírně obměněná. Bavíme se jen o pracovních věcech, jinak o ničem. Dřív nebo později se naskytne příležitost, jak si věci v klidu vysvětlit. Nebo odejít. I tohle je občas možnost. Nejde mi o výhru, ale o řešení, které je výhodné pro mne.
A jsme u mé „oblíbené” hry na vítězství. Veškerá tahle strategie končí neúspěchem, když chceme ty druhé porazit, ponížit, přesvědčit, že se mýlili a že by se měli omluvit za svá slova a skutky. Většina rad začíná slovy: „Nenech si nic líbit, máš na víc. On/ona stejně přileze po kolenou.” Většinou nepřileze. Jen se víc a víc namíchne.
Jestliže mlčím a vím v tom mlčení, že toho druhého miluji, beru jeho pokus o prolomení mlčení jako pokus o smír. A mohu klidně interpretovat jeho nabídku jako projev lásky ke mě. A zájem o mou osobu. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x