Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Neharaším, v koutku způsobně čekám

10. 09. 2017 11:24:07
Díval jsem se chvíli včera na norskou minisérii: „Boj o těžkou vodu.” Kdysi jsem viděl krásný film: „The Heroes of Telemark.” Pochopitelně řádně hollywoodsky upravený. I když ho točili Britové.

Britský film, kde hrály i hollywoodské hvězdy, ženy byly krásné, důležité, tak jak ženy jsou v životě důležité. I ve válce. Ano ve filmu, kde jsou hrdinové, hrdinné krásné ženy, které mají svoji úlohu, jako špionky, naprosto důležité postavy, podobně jako byly české ženy v heydrichiádě, bez kterých by český odboj nemohl existovat. Ale co mi na té minisérii zkazilo náladu, byla žena, která hrála taktickou specialistku speciálních jednotek zvaných: „Commandos.” Pochopitelně, ona byla ze všech účastníků nejchytřejší, nejlepší, nejdrsnější.

Filmy takto zpracované z mého hlediska nestojí ani za tu elektřinu, kterou musím zaplatit za promítnutí toho filmu v televizi. Vysvětlení, že režisér si tam dosadil smyšlenou postavu, aby mohl více pracovat s emocemi, mi přišlo evidentně pitomé. Pitomé, protože celá ta historka spočívá v jasném pokynu v tom, že je nutné dodržet genderovou vyváženost.

Jistě, jsou kurdské válečnice, byly ženské jednotky v sovětském Rusku za druhé světové války, britské wrenky, sloužící ve všech zbraních, jako pomocné síly. Nikdy jako specialistky na boj zblízka a nikdy v bojových jednotkách.

Je otřesné vidět a číst, že v historických válečných filmech je málo žen ve velitelských funkcích, stejně jako že je v nich málo černochů, co hrají zásadní roli v rozhodujících akcích. Připomínají mi ty požadavky onu dobu totáče, kdy všechny důležité vynálezy učinili ruští, potažmo sovětští vědci. A pokud je neučinili, tak minimálně na nich souběžně pracovali. Dělali jsme si z toho srandu, protože nám bylo jasné, že jsou to jen kecy.

Ano, ženy za války byly neskutečně důležité. Nastoupily do výroby, když muži šli do války, staraly se o raněné, řídily vlaky, autobusy, bez nich by tu válku vyhrát pro spojence nešlo. O tom není žádná diskuse. Jen je mi líto, že se autoři těch filmů, které by jinak byly hodně dobré, snižují k takovým „sovětským” postupům. Myslím, že ženy tohle nemají zapotřebí, aby se v jejich prospěch, a třeba i „umělecky”, falšovala fakta.

Žena jako specialistka pro Commandos, je v mých očích stejně věrohodná jako černoch v roli anglického krále z dvanáctého století, případně šlechtice v Čechách. Obávám se, že propaganda tohoto typu vyvolá stejnou reakci, jako vyvolávala ta bolševická. Věřilo jí jen minimum jedinců, a to jen těch nejomezenějších. Jinak ti inteligentní věděli, že jsou to kecy, kecy to budou a kecama zůstanou.

Vůbec, mě ono ženské zaujetí svými právy udivuje. Ženy hovoří o sexuálním harašení, a jak jsem zjistil, za dobu, co pracuji v převážně ženských kolektivech, kde ženy mají zásadní převahu, je nejhorší neharašit. Jsou uražené, když jeden přijde, pozdraví, udělá svou práci a s pozravem zas odejde. Jak jsem dozvěděl o sobě, že chodím s rypákem nahoru. Tohle pravila jedna dáma, která se cítila za místní krásku číslo jedna a já nic. Navíc jsem se dopustil neprozřetelnosti, že jsem se dal sbalit od jedné kolegyně, co byla o dvacet let mladší než ona a dvacet pět let než já. Jo harašení.

Pro některé, když chlap haraší, je to blbě, když neharaší, ještě horší. Pak si má jeden vybrat. Takže neharaším, způsobně čekám v koutku, podle mírně upraveného přísloví. Sedávej, chlapečku, v koutě, budeš-li hodný, jezinky najdou tě. A zkuste dát jezince jen malíček, utrhne vám celou ruku. Jo jo.

Autor: Jan Jílek | neděle 10.9.2017 11:24 | karma článku: 23.34 | přečteno: 670x

Další články blogera

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 122 | Diskuse

Jan Jílek

Jo, časy se fakt mění

Hezky jsem strávil sobotu. Malováním, posloucháním muziky mého mládí, spánkem a kliky. Posiluji, abych nebyl tak hadrovitý.

24.9.2017 v 1:26 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jan Jílek

Maluj zase obrázky

Minulou sobotu jsem po padesáti letech vzal do ruky barvičky, kterým jsme kdysi říkali: „Vodovky ”. Má láska, jež mi ty barvičky půjčila a věnovala mi papír ze svého draze nakoupeného bloku, jim říká: „Akvarelové barvy.”

23.9.2017 v 0:45 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 345 | Diskuse

Jan Jílek

Ať první hodí kamenem

Mám takový zvyk, že když přijde klient, že má „vzrušující” manželství, nebo partnerský vztah, navrhnu mu, aby přestal cokoliv řešit.

17.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 593 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 119 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 738 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 1647 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 965 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?

Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.

24.9.2017 v 9:38 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 274 | Diskuse
VIP
Počet článků 835 Celková karma 17.73 Průměrná čtenost 718

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.