Onehdy jsem se dočetl u dr.Slimákové, že jíst základní potraviny je zdraví zcela neškodné, výživě tedy prospívající. A když ne prospívající, tak alespoň depresi nevyvolávající.
Čímž se mi ulevilo. Už kdysi dávno jsem přestal číst takové ty
úvahy na téma: „Zdravá výživa”, protože jak hlásal hlas
lidu, tedy tím pádem hlas Boží: „To by jeden nemohl žrát
nic”. Jednou je to mléko, pak zase se najdou votravové, co
hlásají vegetariánství, jindy brambory nejsou to nejlepší, co by
člověk mohl a měl jíst. A do toho Slimáková. „Jezte základní
potraviny.”
Hlas lidu se většinou nemýlí. Přestože se tomu intoši
posmívají. Ano, kvantová mechanika a selský rozum se nekryjí. Ale
jídlo a selský rozum jedno jsou. Domnívám se. Pravda selský rozum
platil tím více, čím obtížnější bylo jídlo sehnat. Tam kousek masa,
krupicová kaše, máslo doma ztlučené nijak neškodilo, nikdo
netloustl, protože pohyb a dřina obezitě zabraňují.
Takže, když jsem dnes ráno snědl čtyři krajíce kváskového chleba se
šunkou, jedl jsem jen doporučenou stravu. Tudíž zdravou. Ono jak
nakonec zjistíme, i ničemu neškodící strava se stává depresivním
faktorem, neboli činitelem, protože co je v hlavě blbě, je blbě i v
žaludku.
Má-li taková veganka představu, že šunka je jed, tak i kdyby ta
šunka byla sebekvalitnější, tak se veganka díky své představě tou
kvalitní šunkou otráví. Když neotráví, tak aspoň psychicky zhroutí z
toho hříchu. Jedla sem šunku, hrůza, jak já to teď tomu
veganskýmu pánubohu vysvětlím? Zděšeně mumlajíce a plačíce si
veganka rve vlasy.
Podobně to mají feministky, jak jsem se dočetl na www.vice.com:
Život není lehkej, když jste feministka, která se nechá ráda
pořádně opíchat. A s každým přírazem se ten pocit stupňuje. Obyčejně
se ale tak netvářím. Ale za zavřenými dveřmi ložnice se chci chovat
jako šílená olympijská gymnastka.
Jsem
feministka a mám ráda tvrdej sex
Ono moudro kurzívou psané, jsem se
dočetl právě v tom článku, na který odkazuji.
Jak vidno, nejen v břiše, ale i v podbřišku občas vládne chaos,
který mnohým zabraňuje si užít a dobře se najíst. Myslím, že kdyby
se drželi toho, co říká apoštol Petr: Neškodí, co do úst
vchází, ale co z úst vychází. Tak by mnoho lidí mělo hned lepší
náladu. Jasně, některé ty uměle dochucené potraviny není asi to, co
by mělo do úst vcházet, ale myslím, že ty základní potraviny,
podobně jako sex, jsou pro jak pro nasycení, tak pro potěšení.
Většina žen, které jsem v životě potkal, to měla v oblasti jídla i
sexu v hlavě naprosto srovnané. Uměly si ty dámy užít obého. Věděly,
že je nasycení nutné, ale nejen se nasytit, také si milování
užít. Pak měly hladkou pleť a srovnané myšlenky. Většinou se
nevyjadřovaly tak přímočaře, jako ona výše uvedená feministka, která
vlastně chce rovné právo si užit stejně jako ten mužský, co ji
jejími slovy se snaží vyšukat mozek z hlavy. I když, jak podotkla
jedna má známá po přečtení toho článku: „Kdoví, jestli tam,
kdy jaký mozek měla.”
Já myslím, že má a že ví, co opravdu chce. Jen těžko zřejmě hledá
toho, co jí tu její touhu splní. Není na škodu být náročný, jen
někdy dlouho trvá, než najdeme, co potřebujeme. V tomhle směru jsem
měl větší štěstí, než ona. Frigidní ženskou jsem v životě nepotkal a
pokud potkal, nic zlého jsem netušil, neb jsem se s nimi do postele
nedostal. Ke svému i jejich štěstí.
Tak jsem se přirozenou cestou dostal od chleba se šunkou k
sexu. Tak už to chodí. Jak vždycky říkala Eva Andrlová, krásná a
vášnivá ženská: „Od problémů pacientů jsme se přirozenou
cestou dostali k tomu nejhezčímu.” Bohužel Eva už to má také
za sebou, tak snad aspoň v nebi potká toho pravého, co ho podle
svých slov nikdy nepotkala.
Jo, dvacet čtyři let práce převážně v ženském kolektivu, muže
poučí, ledacos mu objasní, ledacos, aniž by mnohdy chtěl,
vyslechne. A šunka a milovaní, oboje má něco do sebe. Jo jo.
...snad váháš nad tím, co já vím, že srdcem tvým jen projíždím...
