Dorazil jsem domů, pršet už přestalo, byl jsem docela spokojený. V televizi fotbal, co si člověk na konci pracovního týdne může víc přát.
Sice odpoledne, těsně po tom, co jsem dokončil komunitní program, mi volala dáma, která se mi pokouší vysvětlit, jaký je hajzl ten chlap, co ji opustil pro jinou. Prý chlastá a jak to s ním dopadne. Pravila: „Tak jak to vypadá s tím hochem?” Hoch náhražkou jména. Abych nevykecal tajemství.
Inu, bylo nepříjemné jí říci, že jí nic neřeknu, protože po telefonu nesděluji informace, nemám svolení dávat jí jakékoliv informace a nehodlám vykonávat její příkazy, kam mám jít, jak se mám starat o své klienty, případně jestli, a pokud vůbec, je mám kontrolovat, zda abstinují, či ne.
Takže jsem domů jel dost unavený. Shlédl jsem fotbal, pak jsem hledal něco zajímavého na YouTube, a našel jsem tenhle dokument.
Napřed jsem myslel, že je to jeden z těch rádoby antropologických dokumentů, ale tak zajímavý film jsem v téhle oblasti už dlouho neviděl. Nebudu vyprávět, kdo chce, podívá se, udělá si názor sám.
Škoda, že takových dokumentů je podstatně méně, než třeba z Afriky. Mongolsko je skutečně zajímavá země. A život nomádů, pro člověka jako já, co je poloviční nomád, tedy ještě víc, než bývá zvykem. Úplně jsem si při sledování dokázal představit, že bych se do té komunity zapojil. I se všemi těmi potížemi.
Nijak si ten svět neromantizuji, stejně jako si neromantizuji své mládí v JZD, kde jsem dělal mnohé podobné těm činnostem, co vykonávají ti pastevci. Krmil jsem krávy, telil krávy, ořezával jim s kovářem paznehty, vážil býky, což bylo něco skoro jako korida. Další podobné, hodně špinavé, smradlavé činnosti. Silážoval kukuřici, rozvážel pytle se šrotem po kravínech, o žních nakládal balíky slámy, vykládal vagony s hnojivem atd. Byla to dřina, ale byl jsem mladý a chtěl jsem si vydělat a chtěl jsem vědět, jestli bych mohl být sedlákem.
Selský stav mám v obrovské úctě, protože bez nich není nic, ani se nenajíme, opravdu, byli to a jsou to lidé, kterým se říká: „Sůl země.” A jak se ptá Písmo: „Čím je země bez soli?”
Viděl a litoval, že nejsem mladý, protože bych se snad na rok na dva do toho Mongolska vydal a pokud by mne mezi sebe vzali, přidal bych se k těm Nomádům. Nomádům, co ještě chrání stádo před vlky, chytají je živé, zabíjejí je a přitom jsou si vědomi, že člověk a vlk v jejich podání jedno jsou.
Internet je úžasná věc, pokud se s ním umí zacházet. Pořád platí, že kdo se zajímá, ten vždy najde a najde, i co nehledal a diví se, co všechno se dá najít. Tak trochu mi ono hledání a učení připomíná ten slogan: „Když nedobýváte hradby, zjistíte, že spadnou samy, a kdo nechce vykopnout dveře, zjistí, že zůstávají odemčené. Stačí jen vstoupit.”
Každý den najdu na internetu něco zajímavého, poutavého a poučného. Mohl bych se zabývat blbými, zlodějskými politiky, ale to považuji za ztrátu drahocenného času.
Nedám politikům víc jak dvacet minut denně. A to ještě jen někdy. Dnes jsem sledoval diskusi lidovce Čunka a lesbické aktivistky. Ověřil jsem si, že opravdu jsou lidé, kteří se pokoušejí přesvědčit sami sebe, že dvě ženy jsou schopny přivést na svět jedno dítě. Nejsou. Možná ho jsou schopny, tedy jedna z nich, porodit. K tomu pořád potřebuje muže. Bez mužů zatím na svět děti nepřijdou. V tom ten Čunek měl pravdu.
A že komunita LGBT touží po uznání soužití dvou žen nebo dvou mužů jako rodiny, je jasné a evidentní, ale i kdyby se rozkrájeli, dvě ženy a jedno dítě nejsou rodina. A druhá žena není druhá matka. Dal jsem tomu těch dvacet minut. Víc není asi nutné. Vzpomínal jsem na přednášku dr. Máslové o hormonální antikoncepci a co všechno její užívání způsobí. Jinak debatu Čunka a té matky, aktivistky, lze nají na DVtv. Na www.aktualne.cz
Jak je vidět, nenudím se. Dcery si pořizují děti s muži, s muži žijí, takže v tomhle bodu se nemusím nijak divit, cože se jim chudinkám stalo, že musí volit taková řešení. Asi bych se s tím smířil, stejně jako bych se smířil s tím, že pokud bych měl syna, že je gay. Ale zcela jistě by mi ono smíření dalo práci. Přeci jen jsem ze staré školy.
Jinak přednáška dr. Máslové je opravdu zajímavá a nejen o hormonální antikoncepci, ale i jiných věcech. A jak mi tady má láska napovídá. Do určitého věku, kdy děti vychovávaly převážně ženy, tak dívky se separovaly a byly vychovány jako ženy, převážně mezi ženami, a chlapci jako muži, převážně mezi muži. A bylo jasno, kdo je kdo. Dnes se mi oboje občas plete, při pohledu na lesbickou aktivistku nebo metrosexuálního feministického muže. Jo jo.
Protože jsem ze starý školy, má klasika je rock and roll...
