Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jen tak mimochodem

6. 08. 2017 17:52:43
Udělal jsem si lehce zábavně-vzdělávací víkend, když jsem vyslechl několik přednášek dr.Honzáka, které mne nejen poučily, ale i pobavily.

Člověk poslouchá, poslouchá, říká si: Tohle už jsem od něj četl, slyšel a najednou se dozví zcela něco nového. Jen tak, mimochodem, mezi řečí. A zírá. Dám sem odkaz na jednu přednášku, trvá sice víc jak hodinu, ale myslím, že zájemce pobaví a poučí.

Inu, najednou jsem zjistil, že jsem si myslel, co všechno nevím o emocích, aby bylo po shlédnutí téhle přednášky jasné, že je dobré se pořád učit, sledovat a nebýt uspokojený vlastními znalostmi.

Jsem rád, že mám s dr.Honzákem společný pohled na skutečnost, že člověk, který se umí postarat sám o sebe, je teprve schopen se postarat o druhé. Už dávno a dávno říkám, že starat se o sebe, není projev sobectví, ale projev zdravé sebelásky. Kdo nemá rád sám sebe, není schopen mít rád ani ty druhé.

Jsem konservativní a myslím si, že takzvané moderní přístupy k životu jsou poměrně zbloudilé. Třeba výchova dětí jen dvěma muži, nebo dvěma ženami. Jistě, z hlediska lidských práv se může zdát, že je to něco krásné a pokrokové, ale pokud chybí druhý vzor, pro muže, jak se chovají ženy v partnerství, nebo pro ženy, jak se chovají muži v partnerství, musí nutně nastat problém. Pochopitelně lidská práva jsou dodržena, ale co ty děti? Co jejich právo na plný pohled na svět a schopnost rozumět, jak mužským tak ženským emocím a pocitům. Umět žít s druhým pohlavím. Ne jen s ním souložit, ale žít, rozumět.

O pronajatých dělohách ani nemluvím. Nějak mi nejde do hlavy, jak se žena může propůjčit k něčemu takovému. Dva muži dodají sperma, ona si ho nechá aplikovat, pak soud určí, že rodiče jsou oba muži. Ta žena prodala dítě těm mužům. Přijde mi to jako otroctví.

Ve Starém zákoně, pokud byla žena neplodná, mohla její otrokyně, pokud nějakou měla, přijít do jiného stavu s mužem majitelky otrokyně, ta otrokyně pak porodila dítě na kolena své majitelky a dítě bylo legitimně její. Jenže to byl starověk. Já myslel, že otroctví bylo zrušeno a lidé se neprodávají. A ono ejhle. Mýlil jsem se. Prodávají se dělohy a ještě nenarozené děti. Pravda, mnoho žen klidně prodává svou vagínu. Ale to je prý nejstarší řemeslo.

Ona stačí samotná adopce dítěte, do heterosexuální rodiny. Zažil jsem už několikrát, že přišla do terapie žena, která adoptovala dítě, těsně po porodu, když se toho dítěte biologická matka vzdala a vím, jaký je pak psychický problém, jak pro samotnou adoptivní matku, tak adoptované dítě, hlavně pro to dítě, ten fakt, že své biologické matce nestálo za to, aby si ho ponechala a pro adoptivní matku, která má tuhle skutečnost tomu dítěti sdělit.

Chápu, že pro ty „moderní, pokrokové” jedince, jsem starý, nechápavý muž, který chce vrátit ženu k plotně, homosexuály zahnat do ilegality, případně fašista, který nerozumí době a jejím nárokům. Jasně, doba si žádá aby všichni byli šťastní a měli uspokojeny své potřeby. Tedy výklad a pohled, co je potřeba a co je luxus, případně bezohledný projev pýchy, je rozdílný. Protože podle měřítek mnohých. Každý kdo má co jíst, střechu nad hlavou, není mu zima, tak stejně strádá, protože nemá všechno, co má soused, nebo miliardář.

Je to zvláštní civilizace. Ženy nechtějí patřit mužům, muži nechtějí patřit ženám, děti patří státu, nikoliv rodičům, rodiče nejsou táta a máma, ale rodič jedna a rodič dvě. Jen by mne zajímalo, jestli si také ty rodiče, aby byla práva zachována, mění označení, jedna a dvě. V zájmu lidských práv, by měli. Si tak říkám. Pěkně genderově. „Dneska si rodič jedna ty, zítra zase já, pěkně spravedlivě.”

Udělal nám ten levicově-genderový pohled na svět pěkný maglajz v tom světě. Pravdou je, že se ale pořád mohu rozhodnout, že na něj kašlu, nebudu ho brát jako ten jediný správný a možný, jako jsem nebral ten bolševický pohled, na to, co je štěstí člověka, ale rozhodl jsem si, co je štěstí pro mne.

Navíc, pořád doufám, že rozumných lidí je víc a najdou tu sílu a odvahu, některé ty výstřelky zastavit. Že vychovávat děti je sice dřina, ale není to hanba pro ženu. Mám pořád takový ten pohled, že máma dětem ukáže, co je na světě hezkýho, naučí je, co je potřeba aby uměli, utře jim slzy, když je třeba a táta je naučí v tom světě se vyznat a žít. Jo jo.

Autor: Jan Jílek | neděle 6.8.2017 17:52 | karma článku: 22.29 | přečteno: 556x

Další články blogera

Jan Jílek

Miluj mě, miluj mě

Jen tak jsem si přemýšlel o tom, co jím, kolik jím, co piji a co bych měl jíst a pít. Jestli mám pít kafe, či nikoliv. A abych byl chytřejší,, hledal jsem něco o prospěšnosti kafe. Tedy, jak říkají intoši, kávy.

20.8.2017 v 1:29 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 350 | Diskuse

Jan Jílek

Co zas v tý televizi dávají?

Jak jsem si včera vymýšlel nebe, tak jsem zapomněl na Thora Heyerdala, který kdysi dávno podnikl cestu z peruánského města Callao na Velikonoční ostrovy s partou dalších, jemu podobných magorů, na balsovém voru.

19.8.2017 v 16:37 | Karma článku: 18.75 | Přečteno: 1065 | Diskuse

Jan Jílek

Každýmu jeho nebe

Smutný týden. Umřel kamarád. Jeden z mála, které v Praze mám. Takže mi všechny potíže v týdnu nastalé připadají jako malichernosti.

18.8.2017 v 19:33 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 410 | Diskuse

Jan Jílek

...on si přesto zpívá...

Míval jsem kdysi sluchátka. Na uši nasazené v rytmu rokenrolu se kývaje, v metru, tramvaji, jsem je nosíval. Bigbít a rokenrol mi zvučel do uší. Leč, kde je konec mým krásným sluchátkům? Hledaje, nenacházím.

13.8.2017 v 0:54 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 413 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 265 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 28.44 | Přečteno: 1060 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 245 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 139 | Diskuse
VIP
Počet článků 819 Celková karma 16.55 Průměrná čtenost 720

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.