Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Divit se a učit se

22. 07. 2017 11:30:20
Zjistil jsem, že mne začala díky Tour de France, zajímat trochu cyklistika. Podíval jsem se na jednu etapu, zjistil jsem, že mají skutečně skvěle zpracovaný televizní přenos.

Díky internetu jsem snadno našel informace o závodu, začali mne zajímat i experti komentující přenosy jednotlivých etap. Poté jsem začal sledovat samotný způsob závodění a pochopil jsem, že pokud člověk si dá práci, může najít i tom samotném ježdění nějakou logiku.

Jako kluk jsem se zájmem sledoval Závod Míru, který byl v dobách mého mládí považován za nejtěžší amatérský, silniční, cyklistický závod. Televizní přenosy se omezovaly na záběry ze silnice a dojezdy. Rozhodně nebyly ty přenosy tak zajímavé, jako ty dnešní. O Tour de France, jsme věděli, ale vůbec jsme nechápali velikost a obtížnost toho závodu. Nikdo si tehdy neuměl představit způsob závodění, protože nikdo ho neznal. Myslím, že mezi těmi tehdejšími experty panovaly docela bludy o tom, co je profesionální cyklistika. Domnívám se podle toho, jak se o Tour vyjadřovali. Sám osobně jsem měl z jejich vyjádření pocit, že Závod Míru je něco jako Tour de France.

Po roce 1989 jsem Tour de France míjel, neb v době, kdy se konal, jsem byl vždy někde ve světě a putoval pěšky, abych užil dovolené. Vlastně letos, díky změněnému způsobu dovolené jsem viděl převážnou část jsem udiven a okouzlen. Jak samotným způsobem přenosu, tak závodem samým. Na stará kolena jsem objevil vlastně silniční cyklistiku jako takovou v její vrcholné formě.

Jo, pak že se i ve stáří nedá nic objevit a člověk se může tvářit, jako že už všude byl, všechno viděl a nic ho nemůže překvapit. jak je vidět, může. Stačí se jen kolem sebe dívat a nenechat se otrávit. Sám sebe otrávit. Právě tím, že už člověk všechno viděl a všechno tu už bylo.

Ano lidské situace se opakují, lidské životy jsou si podobné, ale vždy je něco, co ještě neznáme a s čím se stojí za to seznámit. Nemůžu už tolik chodit, zdá se, že víc než mne samotnému, tahle skutečnost vadí lidem kolem mne. Ale, už před několika lety jsem si koupil TRX a tak ho víc využívám a cítím jak mi ten pohyb na něm dělá dobře. Trochu posiluji. Ale jen trochu.

Vlastně jsem o dovolené objevil Joe Navarra a jeho umění rozumět lidem v nonverbální komunikaci. Tour de France, trochu jsem jak už jsem řekl nahlédl na způsob profesionálního závodění a moc se mi ten způsob líbí, změnil jsem způsob pohybu, což mi v tuhle chvíli vyhovuje. Dovolená strávená tradičně víc o samotě, než s lidmi, jen jiný druh samoty. Což mi také vyhovuje.

Nikdy jsem se nebál změnit zaběhlý způsob života. Změna je jistý druh optimismu. Optimismus je často nutný. Čas od času změním něco v životě, a zjistím, že sice neomládnu, ale psychicky se přeladím. Změna vyžaduje víc pozornosti, víc učení, trénink a tím pádem poskytuje větší výkonnost. Tak abych nepřeháněl. V rámci věku a tím i možností. Ale myslím, že mírné zapojování nových věcí udržuje mozek v chodu a nezrezne. Aspoň ne tolik, kolik jsme se bál, že by mohl rezavět.

Kdysi dávno jsem na jedné přednášce o psychoterapii a filozofii, slyšel slova Jana Sokola, že základem poznání člověka je údiv. Nevím, jestli je tohle jeho osobní poznání, ale nevadí. V tom tvrzení se asi nemýlí. Dokud se divím, mám šanci poznávat. Tuhle skutečnost jsem si tehdy uvědomil. Divím se, co všechno lidské tělo vydrží, divím se přírodě, divím se kráse žen. Tenhle údiv mi jde obzvlášť dobře.

Sleduji-li v televizi politika, policistu, pak se divím, jak ten Joe Navarro má pravdu v těch popisech chování a řeči těla. Samozřejmě nemohu říci: „Lžeš hochu jak červená veš.” Neb nemám důkazy, ale ten způsob chování a způsob vymlouvání, držení těla, práce nohou, potvrzuje, že ten politik, či policajt lže, jak když tiskne. I když by rádi byli shledáni věrohodnými.

Nic, mám v téhle oblasti ještě mezery a musím se hodně zlepšovat. Ale časem, když Pán Bůh dá, budu umět víc. Postupně si pročítám ty tři knihy, co jsem si opatřil a dívám se kolem sebe, a sleduji, nejen jak lidé mluví, co říkají jejich tváře, ale také jejich nohy a trup. Nohy jsou podle Navarra nejpravdivější část těla. Ověřuji jestli je jeho tvrzení pravdivé. Zdá se že je. Stačí jen sledovat.

Takže, divme se a učme se. Že stejně umřeme? Jo jasně umřeme, jak vždy praví pesimisti. někteří dokonce zdůrazňují, že nejhorší je umřít zdravý. ale než umřeme, tak stojí za to si něco před tou smrtí užít. Užít trochu ve zdraví a při smyslech. Uvidíme. Jo jo

Autor: Jan Jílek | sobota 22.7.2017 11:30 | karma článku: 12.59 | přečteno: 348x

Další články blogera

Jan Jílek

Miluj mě, miluj mě

Jen tak jsem si přemýšlel o tom, co jím, kolik jím, co piji a co bych měl jíst a pít. Jestli mám pít kafe, či nikoliv. A abych byl chytřejší,, hledal jsem něco o prospěšnosti kafe. Tedy, jak říkají intoši, kávy.

20.8.2017 v 1:29 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 350 | Diskuse

Jan Jílek

Co zas v tý televizi dávají?

Jak jsem si včera vymýšlel nebe, tak jsem zapomněl na Thora Heyerdala, který kdysi dávno podnikl cestu z peruánského města Callao na Velikonoční ostrovy s partou dalších, jemu podobných magorů, na balsovém voru.

19.8.2017 v 16:37 | Karma článku: 18.75 | Přečteno: 1065 | Diskuse

Jan Jílek

Každýmu jeho nebe

Smutný týden. Umřel kamarád. Jeden z mála, které v Praze mám. Takže mi všechny potíže v týdnu nastalé připadají jako malichernosti.

18.8.2017 v 19:33 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 410 | Diskuse

Jan Jílek

...on si přesto zpívá...

Míval jsem kdysi sluchátka. Na uši nasazené v rytmu rokenrolu se kývaje, v metru, tramvaji, jsem je nosíval. Bigbít a rokenrol mi zvučel do uší. Leč, kde je konec mým krásným sluchátkům? Hledaje, nenacházím.

13.8.2017 v 0:54 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 413 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 265 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 28.44 | Přečteno: 1060 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 245 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 139 | Diskuse
VIP
Počet článků 819 Celková karma 16.55 Průměrná čtenost 720

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.