Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak tedy přišel ten čas...

19. 07. 2017 10:18:54
Zprávy ze světa i z domova většinou čtu zrána. Nikoliv večer. Má tohle chování své důvody. Jedním z nich je, že po kulturním zážitku večer lépe spím, než po přečtení zpráv.

Takže ráno zprávy, pak trochu kultury, sportu, cvičení. Hned ten den jinak vypadá. Pravda, čas od času i o dovolené, nebo volnu se dostaví nějaká obtížná situace s klientem, který má problémy a mé telefonní číslo. Jsem na jednu stranu rád, že mne moji bývalí klienti doporučují dalším lidem, co jsou v problému, ale někdy je mi líto, že tomu člověku nejsem schopný prospět tolik, kolik by bylo potřeba.

Jako kdysi jednou odpoledne, kdy se mi ozval člověk, který už mi volal týden předtím. Objevil v mobilu své ženy důkazy o její nevěře, ona mu ji potvrdila, zavolal mi, dohodli jsme se, že nebude zatím nic dělat, jen ženě oznámí, že se nechce rozvádět. Na tyhle věci se ptám jako první: „Co hodláte v tuhle chvíli udělat?” On řekne to a to, já buď vyjádřím souhlas, případně nesouhlas. V tomhle případě měl poměrně rozumný nápad brát nevěru své ženy jako úlet. Úlet, který se dá omluvit. Leč ona ho následně vyvedla z omylu, neb mu za dva dny oznámila, že se svým milencem jede na dovolenou.

Vzala všechno šmahem z jedné vody načisto. Co má dělat? Ptal se. Navrhl jsem mu, aby přemýšlel, jestli má možnost tomu odjezdu nějak zabránit. Prohlásil, že ne. S tím jsem souhlasil. Došlo mi, že zde se jedná o jasné uvážené rozhodnutí oné manželky, která prostě se rozhodla a dost těžko bude její rozhodnutí pro tu chvíli ovlivnitelné. Ani jednoho jsem neznal osobně, takže jsem se zdržel jakýchkoliv soudů. V takovou chvíli se domnívám, je nejrozumnější nedělat nic. Počkat. „Ten, kdo počká, ten se dočká.” Říká stará moudrost. V tomhle případě, si myslím, platí dvojnásob.

Čekám, promýšlím, co udělám, pokud zůstanu sám, co bude dál se mnou. Tohle jsou přirozené lidské otázky, které je třeba sám sobě zodpovědět. Pokud se nechci rozvádět, nedělám nic, co by rozvod uspíšilo. Nakonec je na tom druhém, aby se zařídil, jak potřebuje on. Nemusím mu nijak tu situaci ulehčovat. Nemám žádnou povinnost se starat o jeho blaho ve smyslu, ulehčení odchodu.

Kdo mlčí, čeká, je ve výhodě. Může reagovat na skutečné kroky toho druhého, aniž by musel žít v nějakých představách, co bude. Počká na to, co bude. Málokdo tohle umí, ale kdo se tuhle strategii naučí, neprohloupí. Ne vždy platí, že nejlepší obrana je útok. Někdy nejlepší obrana je čekání na to, co ten druhý opravdu udělá. Navíc, ti, co čekají, nic nedělají, neudělají sice, jak někteří pochybovači tvrdí, nic dobrého, ale také neudělají nic zlého.

Čím méně zlého vůči tomu odcházejícímu udělám, tím méně se budu muset stydět za to, co jsem řekl a udělal. V tomhle případě opravdu platí: „Mlčeti zlato.” Mlčím a starám se o své věci. Jak budu žít sám, co budu dělat po odchodu partnera, kde budu žít atd. Mám svých starostí dost a nemám žádnou potřebu se starat o to, kde a jak bude žít partner/ka. Jsou-li děti, pak se starám, aby ony měly, co potřebují. A domlouvám se s partnerem/partnerkou jen o dětech. O ničem jiném. On, ona se rozhodl/a, že bude žít s někým jiným, což je sice bolestivé, velmi bolestivé, ale pokud tuhle skutečnost vezmu na vědomí, zjistím jednu věc. Bolest se nezvětšuje.

Jedna důležitá věc. Pokud neřeknu nic zlého vůči tomu druhému, protože mám zájem o jeho návrat, pak mu ten návrat v případě, že o něj stojí, daleko snadněji ulehčím. Netvářím se, že nevěra nebyla, ale neprobírám ji. Mohu ji konstatovat. Fakta se konstatují. Ale netrestá se jimi.

Další věc. Nabízí-li mi v případě rozchodu/rozvodu někdo přátelství, raději se toho zdržím. Jestliže mne někdo nechce jako partnera, nemám žádný rozumný důvod udržovat nějaký kontakt, mimo péči o děti. Vše ostatní je zbytečné jitření bolesti, kterou při opuštění partnerem prožívám. Veškerá komunikace nechť je jen o dětech. Nejsou-li děti, pak veškeré udržování nadějí, jež nejsou oprávněné, jsou jen dalšími možnými zdroji bolesti.

Nabídka přátelství v takovém případě je z mého hlediska cesta do pekel. Přátelství je něco jiného než intimní vztah. Má jiné parametry a jiné cíle. Navíc v tomhle případě taková nabídka umožňuje manipulaci a kontrolu nad opuštěným partnerem ve prospěch toho opouštějícího. Což si myslím, není v zájmu opuštěného člověka. Zažil jsem, jak si, a ne jednou, dáma, co mne opustila, nárokovala i rozhodovat o tom, jakou bych měl mít partnerku. Nepotřebuji radu od těch, co mne opustily, s kým mám, nebo nemám žít.

Jasně říkám v takovém případě, o co nemám zájem:

  • Nemám zájem o přátelství

  • Nemám zájem o rady, jak mám, nebo nemám žít

  • Nemám zájem o poskytování jakýchsi nadějí, že jednou...

  • Nemám zájem o libovolné společné vlastnictví čehokoliv

  • Nemám zájem být lepší v jeho očích

Ještě se vrátím k tomu oznámení o odjezdu za milencem na dovolenou. V takovém případě, při vědomí, že nemohu nic s tím dělat. Tedy pokud nechci zmlátit milence své ženy a ji zavřít doma, pak se musím smířit s tím, že situace je taková, jaká je, prožít si svou bezmoc, což je jeden z nejhorších emočních stavů, které člověk může zažít. Smířit se a opravdu jen čekat na to, co bude dál. Snažit se přežít a nenechat se zničit výčitkami, co jsem udělal špatně, že se tohle stalo. Jestliže lidé spolu žijí kolik let, pak se vždy stane něco, co druhému vadí. Vzájemně.

Vždy se hledají argumenty a důvody, proč se někdo zamiloval a snaží se ten zamilovaný hodit vinu za své zamilování na toho druhého. Zbytečně. Lidé se zamilovávají a nemá ona zamilovanost co dělat s morálkou. S morálkou má, co dělat neplnění povinností, které mám třeba vůči dětem. Nebo neplnění slibu, který jsem tomu druhému dal. Nelze se nezamilovat, lze jen onu zamilovanost nenaplnit. Zase jedna z nejobtížnějších emočních situací. A jedna důležitá věc. Pokud mne někdo opustí, nemusí ono opuštění znamenat, že jsem se něčím provinil a že kdybych byl lepší, choval by se jinak. Nechoval, neboť, se zamiloval a já nemám vinu na jeho zamilování. Jo jo.

Autor: Jan Jílek | středa 19.7.2017 10:18 | karma článku: 13.90 | přečteno: 431x

Další články blogera

Jan Jílek

Miluj mě, miluj mě

Jen tak jsem si přemýšlel o tom, co jím, kolik jím, co piji a co bych měl jíst a pít. Jestli mám pít kafe, či nikoliv. A abych byl chytřejší,, hledal jsem něco o prospěšnosti kafe. Tedy, jak říkají intoši, kávy.

20.8.2017 v 1:29 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 350 | Diskuse

Jan Jílek

Co zas v tý televizi dávají?

Jak jsem si včera vymýšlel nebe, tak jsem zapomněl na Thora Heyerdala, který kdysi dávno podnikl cestu z peruánského města Callao na Velikonoční ostrovy s partou dalších, jemu podobných magorů, na balsovém voru.

19.8.2017 v 16:37 | Karma článku: 18.75 | Přečteno: 1065 | Diskuse

Jan Jílek

Každýmu jeho nebe

Smutný týden. Umřel kamarád. Jeden z mála, které v Praze mám. Takže mi všechny potíže v týdnu nastalé připadají jako malichernosti.

18.8.2017 v 19:33 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 410 | Diskuse

Jan Jílek

...on si přesto zpívá...

Míval jsem kdysi sluchátka. Na uši nasazené v rytmu rokenrolu se kývaje, v metru, tramvaji, jsem je nosíval. Bigbít a rokenrol mi zvučel do uší. Leč, kde je konec mým krásným sluchátkům? Hledaje, nenacházím.

13.8.2017 v 0:54 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 413 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 265 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 28.44 | Přečteno: 1060 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 245 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 139 | Diskuse
VIP
Počet článků 819 Celková karma 16.55 Průměrná čtenost 720

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.