Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

A měsíc na okně ten lhář...

11. 07. 2017 0:24:05
Původně touhle dobou jsem měl ležet ve stanu, dívat se na měsíc, (ten vidím z okna) a snít sen o dálkách, kterými se budu opájet cestou do Jablonného v Podještědí.

Měl, ale neležím, dálkami se neopájím, neříkám s básníkem: a měsíc na okně ten lhář... však ten kdo v lásce hledá jenom změnu, je ďáblův muž a otrokář... Pravil svého času Nezval v Baladách pro Manon. Jsem doma, a vyrazím až dnes. Život a nedbalost mi háže klacky pod nohy. Napřed mne ráno v osm vzbudila služka. Normálně nechodí tak brzo. Protože v pondělí jdu do blázince až v deset. Fakt, že mám dovolenou netušila.

Ale dala mi přečíst vzkaz své šéfové, protože říci mi to nemůže, neb je hluchá a němá. Že má jít ke mě na osmou. No budiž řekl jsem si. „Uklidí, odejde.“ Nehodlal jsem tedy balit při jejím úklidu. To bychom se jeden druhému pletli a já nemívám ve zvyku někomu u práce překážet.

Byl jsem nevyspalý, povídali jsme s Radkou do noci, takže, jakmile služka uklidila a odešla, u vědomí, že vlak jede do Čelákovic každou chvíli a času je dost, na „chvíli” jsem zalehl. Ona chvilka trvala skoro čtyři hodiny. Probudil jsem se, s tím, že tedy sbalím a půjdu. Leč, vozíkem se v minulém blogu, chlubě, jsem zjistil, že vozík je nepojízdný. Kolečka prázdná, a potřeboval ještě lehce upravit. Žil jsem v domnění že je v cajku, leč jsem se nehorázně mýlil.

Pravda, naposledy jsem s vozíkem cestoval v roce 2014. Do Německa. Žil jsem v domnění, že stačí kolečka dofouknout a jede se dál, močálem černým, podél bílých skal... Jak praví jiný klasik jménem Shakespeare. No, dvě pumpičky, v provozu ani jedna. Šel jsem zkusmo do domácích potřeb zakoupit. Měli. Opravil vozík, dofoukal kolečka, zjistil jsem, že je šestnáct hodin, usoudil jsem, že zítra je také den. Znovu jsem zalehl a spal další tři hodiny. Inu dovolená, zdravý barrandovský vzduch.

Co z toho plyne? Nic, prostě jsem se spolehl, že věci jsou v pořádku, neb opravdu do Ameriky necestuji, v pořádku věci nebyly, takže mohl jsem se rozhodnout, cestovat bez vozíku, mohl jsem těšit,že při pohledu na měsíc budu recitovat verše pro Manon.
Kořím se Manon vaší kráse,
kořím se Manon tvému jménu,
jsi jako voda bez kamenů,
jsi jako vosa štíhlá v pase,
budu tě líbat bez prstenů...

Nakonec jsem odchod o den odložil. No, recitovat mohu doma, měsíc svítí dál, jde do úplňku, takže dnes večer někde u Labe, bych si tu recitaci mohl zopakovat. Uvidím.

Na druhou stranu. Jestli jsem vyhlásil startovací den včerejšek a budu startovat dnes, má věc. Nakonec i vesmírné lety se odkládají, pokud není raketa allright. Natož můj cestovní vozík. Nemám zas až takovou starost, co tomu řekne národ. I když, jak jsem se dozvěděl z jednoho naučného pořadu TV.Discovery lidé mají rádi, když nevybočují řady. Moc se mi ten pořád líbil.

Dám sem odkaz Snadno ovlivnitelná lidská mysl Docela jsem se divil. Ale údiv patří k člověku, kdo se diví, ten se učí a je pokorný, neb ví, že nic neví. Jak pravil jiný klasik jménem Sokrates. Na základě tohoto pořadu jsem si opravdu uvědomil jak v očích mnoha lidí jdu skutečně proti proudu, když chodím v zimě v létě bos. Všichni mají boty, jen já a několik dalších máme odvahu se vymknout. Ano jen málo lidí dokáže unést něco tak „extravagantního” jako jsou bosé nohy ve střední Evropě.

Bosá noha je, ale bosá noha. Člověk si zvykne a najednou už mu nepřijde, že je bos, že občas malé děti křičí, prstíčkem ukazují. „Maminko, on je bos.” Inu děti netuší, že přirozené je chodit bos, že na tom není nic extravagantního a že obuv je opravdu jen na velmi horký asfalt, nebo velmi studenou zimu. Takže i o dovolené vozík potáhnu bos, pokud asfalt poteče horkem, obuji barefooty.

Takže jsem připraven, jak ti skauti a dnes opravdu, to jest 11.7 pokud se nestane něco mimořádného vyrazím. Jo jo.

Kanada 2008: pěší cesta Prince George — Vancouver Ten kyblík je zásobárna potravin, kvůli medvědům jsem ho musel vždy aspoň o padesát metrů odnést od stanu. Aby na mě medvěd nepřišel a všechno mi nesežral. Byla to nutnost, neb jak ukazuje další fotografie, ne vždy a všude bylo si co koupit. V Kanadě není krám na každém rohu. Další krám, nebo tomu podobného bylo třeba až za týden pěšího úsilovného pochodu. Tady byl indiánský store. Prodali mi jídlo a hrozně se divili, co tam dělám?

Autor: Jan Jílek | úterý 11.7.2017 0:24 | karma článku: 10.64 | přečteno: 310x

Další články blogera

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 119 | Diskuse

Jan Jílek

Jo, časy se fakt mění

Hezky jsem strávil sobotu. Malováním, posloucháním muziky mého mládí, spánkem a kliky. Posiluji, abych nebyl tak hadrovitý.

24.9.2017 v 1:26 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jan Jílek

Maluj zase obrázky

Minulou sobotu jsem po padesáti letech vzal do ruky barvičky, kterým jsme kdysi říkali: „Vodovky ”. Má láska, jež mi ty barvičky půjčila a věnovala mi papír ze svého draze nakoupeného bloku, jim říká: „Akvarelové barvy.”

23.9.2017 v 0:45 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 345 | Diskuse

Jan Jílek

Ať první hodí kamenem

Mám takový zvyk, že když přijde klient, že má „vzrušující” manželství, nebo partnerský vztah, navrhnu mu, aby přestal cokoliv řešit.

17.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 593 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 119 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 738 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 1647 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 965 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?

Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.

24.9.2017 v 9:38 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 274 | Diskuse
VIP
Počet článků 835 Celková karma 17.73 Průměrná čtenost 718

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.