Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Meditační kobka na Barrandově

7. 07. 2017 13:42:31
Je pátek, týden dovolené, jsem stále doma, nikam nechvátám. Vrátil jsem se do dětství, kdy jsem třeba o prázdninách dokázal proležet týden dva doma, číst jednu knížku za druhou.

Ležet do odpoledne, pak jít na hodinu dvě se vykoupat k Ploučnici ke splavu, nebo na koupaliště pod zámek. To už dnes neexistuje. Strávil jsem tam hromady času. Seznámil se se spoustou lidí, při fotbalu, skákání z věže, patřil jsem mezi ty odvážlivce, co si troufli skočit z desítky, doku byla přístupná. Pouze po nohou, ale odvážil. Netrpím závratí a výšek jsem se nikdy nebál.

Takže týden doma. Občas ven mezi lidi, ale užívám klidu. Taková barrandovská meditační paneláková kobka. Medituji, čtu, cvičím. Cítím, jak mi samota dělá dobře. Připouštím, že má kolena, pokud je zatížím výstupem do schodu, říkají, že už to nebude ono, jak tomu bylo kdysi. Začal jsem znovu chodit do schodů, abych kolena trochu zatížil.

Se stářím se člověk musí smířit a pokusit se omezit jeho dopad na své myšlení na minimum. Nerad bych končil život jako zatrpklý, dementní důchodce. Ale ani jako vysmívaný „věčný mladík,” co nemá soudnost a dělá věci, se kterými měl skončit před pěti lety.

Líbí se mi mladé ženy, ale i přes tu skutečnost, že se mi líbí, bych si nepořídil třeba s mladou ženou děti. Jen proto, že bych si chtěl dokázat, že na takovou událost mám. Pamatuji si ještě, jak si jeden slavný architekt pořídil mladou ženu a dítě a při narození toho dítěte zemřel. Chápal jsem že se mu ona mladá žena líbila, dělalo mu dobře že byl pro ni zajímavý, ale pořizovat si děti s ženou o čtyřicet let mladší...

Prožil jsem velkou část života za totáče. Třicet devět let. Svět byl jiný, byl jsem mladý a mohl bych si ho tím mládím pozlatit. Bohužel, mám-li být upřimný, tak ta druhá polovina života, pro mne mnohem barevnější, bohatší. Kultura, cestování i nakonec povoláním, možnosti všeho druhu.Tolik toho totáč ani náhodou neposkytoval. Roky od roku 1989 až k dnešku jsem si náramně užil.

Za totáče jsem procestoval pěšky Československo, po roce 1989 zbytek světa. Přiznám se, že dnes nemám už tak velkou touhu vidět daleké kraje. Tohle jsem zjistil letos. Zvyk chodit všude pěšky a nedůvěra ve staré kosti, že to vydrží a obava, že se oddělám ještě víc mne vlastně umožnila zjistit jednu věc. Člověk nemusí do Himalájí, nebo kláštera, aby zkusil hledat Boha, sebe sama, či satori, případně libovolnou metodu sebepoznání. Internet je úžasný v tom, že může najít možnost sebevzdělání, aniž by musel vytáhnout paty z domova.

Takhle si lze najít, co kdo potřebuje. Minimální náklady, stejný výsledek. Pravdou je, že nikdy mne nebavilo ležet jen tak na koupališti, nebo u moře na pláži. Jedině za těch podmínek, jako na Novém Zélandu, že jsem měl oteklý kotník a ležení mi dělalo dobře. Tohle jsem si užil dva dny za Dunedinem na jihu Jižního ostrova. Ležel jsem, sledoval tuleně a lachtany, jak kousek dál na skaliskách řádí. 24 000 km od domova, sledoval jsem život těchto tvorů. Slunce svítilo, moře dunělo. 1600 km do Austrálie přes oceán.

Byl jsem dychtivý vidět, co nejvíc, poznat daleké kraje, rok co rok jsem už na jaře měl touhu vyrazit. Letos ne. Vyrazím, ale jen tak, nic velkého. Jen se projít. Až mě to přestane bavit doma. Tak trochu mi tohle připomíná ty muže, co v starověké Indii, prožili ty tři fáze života. Byli mladí, učili se, pak otcové rodin, co vychovali a na život připravili děti a pak odešli do bezdomoví. Oddali se meditaci a kontemplaci. Už po ničem netoužili, v předchozí fázi dosáhli toho, co bylo nutné.

Nejsem ještě ve fázi, kdy po ničem netoužím, ale už jsme zjistil, že je spousta věcí, které nepotřebuji. Knížky, muzika, filmy, ano, v každém případě, bez toho by mi bylo smutno ale rozhodně nemusím být, jako kdysi, kde hlučno je a živo.

Nejvíc mne baví ten klid, občas přerušený rokenrolem. Či jinou muzikou, která není meditační. Tedy, meditační a relaxační muziku, nepoužívám. Díky tomu, že bydlím na kraji Prahy, slyším i šumění větru, zpěv ptáků, lehký zvuk světa zvenčí, a to vše používám jako prostředek k odtažení mysli.

Vyberu si jeden ze zvuků jako leitmotiv, sleduji jeho linii, tím ho použiji jako bod ke koncentraci a odtáhnu tak mysl. Jedna z mnoha technik, které se dají použít kdekoliv a kdykoliv. Nemyslím, že zůstanu celý měsíc doma, ale v tuhle chvíli mne baví ticho a klid. Nic a nikdo mi neschází. Má láska odjela k rodičům.

Takže jím, kdy mám hlad, cvičím, kdy se mi chce, ven jdu, když mám potřebu. Dívám se na co chci, včera jsem sledoval Tour de France. Dnes asi budu zas. Večer jsem přečetl třídílnou fantasy od Eddingse. Athalus. Docela jsem se bavil. Takhle, já tak žiji, i když mne má láska chodí navštěvovat. Ona si umí najít svou zábavu, já si umím najít svou zábavu, občas ji navrhnu nějaký film, který nezná. Případně ji pustím muziku mého mládí. Prý ji tenhle způsob trávení času se mnou vyhovuje.

A politika? Sleduji jak se socani sami odpalují, V Hamburku je veselo. Levice opět ukazuje svůj potenciál, jak má touhu lehce, snadno a bezproblémově zničit vše, co pracovití lidé vytvořili. Jsou v tompřeborníci. V minulém století většinu z nás o svých schopnostech přesvědčili. Teď v tom pokračují. Jo jo.

Nový Zéland prosinec 2003

...chtěl jsem lásku, slávu, sílu. Měl jsem bídu i krásnou vílu, viděl jsem svět a troufám si ho znát...

Autor: Jan Jílek | pátek 7.7.2017 13:42 | karma článku: 16.71 | přečteno: 634x

Další články blogera

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 119 | Diskuse

Jan Jílek

Jo, časy se fakt mění

Hezky jsem strávil sobotu. Malováním, posloucháním muziky mého mládí, spánkem a kliky. Posiluji, abych nebyl tak hadrovitý.

24.9.2017 v 1:26 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jan Jílek

Maluj zase obrázky

Minulou sobotu jsem po padesáti letech vzal do ruky barvičky, kterým jsme kdysi říkali: „Vodovky ”. Má láska, jež mi ty barvičky půjčila a věnovala mi papír ze svého draze nakoupeného bloku, jim říká: „Akvarelové barvy.”

23.9.2017 v 0:45 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 345 | Diskuse

Jan Jílek

Ať první hodí kamenem

Mám takový zvyk, že když přijde klient, že má „vzrušující” manželství, nebo partnerský vztah, navrhnu mu, aby přestal cokoliv řešit.

17.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 593 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 119 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 738 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 1647 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 965 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?

Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.

24.9.2017 v 9:38 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 274 | Diskuse
VIP
Počet článků 835 Celková karma 17.73 Průměrná čtenost 718

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.