Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Všechny cesty někam vedou

4. 07. 2017 6:06:40
Hledal jsem chytrou knížku v Luxoru, když se vedle mne ozvalo: „Pěkný boty.” Pohledná a mladá dáma, asi půl hlavy větší než já, ukázala na mé bosé nohy.

Přitakal jsem: „Jo novej model. Ještě jsem je dnes nečistil.” Usmála se a prozradila mi, že také chodila bosa, ale zdál se jí ten pokus nehygienický. Nesouhlasil jsem. Jen tak mezi řečí jsem zjišťoval, co si chce koupit za vzdělávací literaturu. Sám jsem hledal něco o řeči těla. Pravila, že něco o sebezdokonalování. Jestli bych ji neporadil. Netušil jsem, knížky o sebezdokonalování moc nekupuji. Tedy vůbec je nekupuji.

Mezitím má láska, které jsem ve vchodu do Luxoru na Václaváku prozradil, že tam také prodávaly mé knížky, mi povídá. „Jílku, tady mají ještě tvoje knížky.” Kouknu a vidím: „Lidé a manipulace.” Otočím se na novou známou: „Jestli si chcete koupit dobrou knížku, tak tuhle, ode mne. Je fakt dobrá.” Udělal jsem si reklamu.

Zeptala se mne čím se živím, prozradil jsem ji, co dělám. Prý že jo, že si ji koupí.když ji knížku podepíšu. Ještě se mě ptala, co si myslím o marihuaně. Řekl jsem ji, co si myslím. Má láska ji udělala přednášku. Já se zdržel. Mám dovolenou. Vybral jsem si od Joe Navarra „Nebezpečné osobnosti.” Neb mě jeho kniha o řeči těla hodně oslovila. Není to klasická sebe zlepšující knížka, ale slušný popis opravdu nebezpečných jedinců. Přečetl jsem ji za večer skoro na jeden zátah.

Rozloučil jsem se, slečna se tvářila potěšeně, cestou z Luxoru jsem litoval, že jsem ji nenabídl hereckou kariéru v našem souboru: „Nejlepší a nejskromnější.” Mohla hrát Kláru v Dopisech z minulosti. Vysoká, štíhlá, hezká. Tak třeba se přihlásí, až si přečte knížku a dorazí na můj web. Nemusí být nutně všem dnům konec. Vzhledem k tomu, že jsem měl doprovod, jsem ji zapomněl dát vizitku.

Do Luxoru jsem vlastně vyrazil kvůli mapám. předtím jsem se stačil seznámit s novou služkou. K mému překvapení, hezká, mladá, ale němá a hluchá. Napsala mi na lístek, že bych si měl koupit novou žehličku. Slíbil jsem ji to. Jak nežehlím, nevím v jaké stavu jsou mé žehličky. Prohlédl jsem je a usoudil, že nová by neškodila. Vyrazili jsme hned jak to šlo, abychom ji nepřekáželi. Při návratu jsem zjistil, že budu muset ještě koupit sáčky do vysavače. Nemohla vyluxovat. Den plný dobrodružství.

Vrátím se k Joe Navarrovi. Chytrý chlap, praktik, který ví, co všechno život obnáší. Píše jednoduše, srozumitelně, protože chápe, že píše pro lidi, kteří nevědí, co ví on. A chce sdělit, co ví. Nedělá si iluze, neslibuje, když budete rozumět řeči těla, budete úspěšní, všechno se vám povede. Odhalíte každého podvodníka. Nebo psychopata. Uvažuje podobně, jako uvažuji já v oblasti závislosti. Neslibuje, protože ví, že život je rozmanitý. Já také vím, že i když člověk abstinuje, ne všechno se mu vede, je permanentně šťastný a má, co si jen přeje.

Ano, mnohé se povede, pokud tomu člověk věnuje své úsilí, ale rozhodně, nedosáhne všeho, co si zamane. Ano, jak zpívá pan Suchý: když si dítě zamane, kuchyně se stane lesem a stolice medvědem, já i vy to těžce nesem, že to taky nesvedem. Jenže život není dětská hra, kde ve fantazii jde vše. A všechny ty sliby všech těch, co slibují ráj, když si budete správně přát a dobře koukat, jsou jen sliby, co jimi nezarmoutíš. Jak říkala moje babička.

Ano, mohu vidět neverbální chování dámy, které slibuje zájem, on ten zájem může i být, dokonce nemusíte udělat žádnou chybu a přesto nic. Třeba jen proto, že dáma zájem má, ale její jistá psychická spoutanost, duševní nevyrovnanost, náboženství, obavy z následků, (strach z bolesti, které vztah může přinášet, ji nikdy nedovolí překročit určitou hranici.) Několikrát jsem tohle zažil. A nesvedete nic, zhola nic. Přestože jak už jsem řekl, jste žádnou chybu neudělali. A umíte se chovat, umíte mluvit, tak nic neukecáte.

Stejně tak můžete odhalit psychopata, paranoidního nestabilního jedince a dokud se buď z opatrnosti nevzdálíte včas, následkům se nevyhnete. A nemusí vás hned zabít. Stačí, když na takového narazíte v práci, který vás bude pod rouškou „humoru” ponižovat a deptat. Protože si vás vybere jako cíl svých nálad. A budou mnozí vedle vás, kteří nepochopí, o co jde, a hlupák budete vy. Protože mnoho psychopatů je poměrně okouzlujících lidí. A nemusí deptat všechny, někdy mu stačí jen někdo. Třeba děti, kolegyně, nebo zamilovaný partner.

I takových lidí jsem pár potkal a jestli mne nezabili, tak jen proto, že si nebyli jisti tím, že bych mohl zabít já je. Cítili totiž odhodlání k obraně. Mnohého psychopata tohle odradí. Ale dost často jsem vypadal jako agresor já. Třeba jen z toho důvodu, že jsem nebyl ochoten snášet ani na chvíli ponižování, kterého se hodlali ti hoši a dívky dopouštět. Ano i dámy jsou psychopatické. Není to jen výsad mužů. Například vražedkyně svých dětí. Manželů, milenců Není jich zas tak málo. A není to vždy, že byly týrány.

Můžete umět, rozumět a stejně se mnohému nevyhnete. Například neúspěchu. A jediná možnost dost často v takovém případě je útěk. Útěk od špatných investic, projektů, nebo vztahů. Občas něco snášet, zachraňovat, není otázkou dovednosti, ale jen hlouposti, se kterou se člověk pokouší opravit to, co za opravu nestojí a investovat víc a víc, místo toho aby vše zabalil a zachránil, co se zachránit dá. Nezkoušel promluvit, přesvědčovat s někým a někoho, kdo neslyší a nedbá. A jede si po svém, bez ohledu na to, jak kolem něj lidé trpí jeho konáním.

S pobavením pak čtu různé debordelizace hlavy, či jiné perly, kde se nabízejí jednoduchá řešení, která někomu pomohla. Ale jen někomu a za jistých, mnohdy neopakovatelných okolností. Rady, jak se stát šéfem, lidem, kteří nestojí o to stát se šéfy, nebo podnikateli, jsou takzvané hraběcí rady. „Nastav si své vnitřní hodnoty.” Říkají ti dobráci. Mnoho lidí stojí jen o to mít klid, dobrou práci, kde je budou řádně platit, nebudou se z nich pokoušet dělat otroky svých zájmů. A pokud budou, tak neuspějí, protože ti lidé si budou vědomi své ceny a budou se umět bránit. Ano, lidé mohou pochopit svou cenu, díky tomu i najít ochotu si nedat všechno líbit. Ale chce tohle mnohdy hodně času a trpělivosti. Jak jejich, tak třeba jejich terapeuta, kouče, nebo mediátora. Kdysi jsem zastával heslo, vlastně zastávám ho i dnes. Všechny cesty někam vedou. Ovšem, některé jen do prdele. A je potřeba se je naučit rozeznat. Jo jo.

Autor: Jan Jílek | úterý 4.7.2017 6:06 | karma článku: 14.20 | přečteno: 448x

Další články blogera

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 119 | Diskuse

Jan Jílek

Jo, časy se fakt mění

Hezky jsem strávil sobotu. Malováním, posloucháním muziky mého mládí, spánkem a kliky. Posiluji, abych nebyl tak hadrovitý.

24.9.2017 v 1:26 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jan Jílek

Maluj zase obrázky

Minulou sobotu jsem po padesáti letech vzal do ruky barvičky, kterým jsme kdysi říkali: „Vodovky ”. Má láska, jež mi ty barvičky půjčila a věnovala mi papír ze svého draze nakoupeného bloku, jim říká: „Akvarelové barvy.”

23.9.2017 v 0:45 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 345 | Diskuse

Jan Jílek

Ať první hodí kamenem

Mám takový zvyk, že když přijde klient, že má „vzrušující” manželství, nebo partnerský vztah, navrhnu mu, aby přestal cokoliv řešit.

17.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 593 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 119 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 738 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 1647 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 965 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?

Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.

24.9.2017 v 9:38 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 274 | Diskuse
VIP
Počet článků 835 Celková karma 17.73 Průměrná čtenost 718

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.