Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsem v tom

3. 07. 2017 12:18:05
Dovolená pokračuje, zatím v Praze. Až dnes dorazí úklidová služba,alias služka, vyrazím do města pro mapy. Středa, čtvrtek by mohl být dnem startu.

Opět mne čeká život jen tak. Od ničeho k ničemu, jen tak si jít dál za obzor. jak zpívá paní Hegerová v písní „Já se vrátím.” Tulák má v poli stoh, pak jen pár bosých noh, já vím co mu zbývá, na slámě tiše snít, za obzor pěšky jít, on si přesto zpívá, že doma na stráni vítr se prohání, a že tam voní hloh... Pomalu, málo, ale přesto jít. Ještě to letos zkusím.

Barefooty sice přidám do ruksaku, ale pro případ horkého asfaltu. Na něm bosý to není zas až tak ono. Večer se pak nohám nevede. I když je mažu. Bohužel značky mizí. Zřejmě se stárnoucími značkaři. Byly doby, kdy se mimo silnice dalo projít v Čechách a na Moravě po značkách celý stát. Pořád to ještě jde, ale jak říkám, značky mizí.

Žil jsem jak v těch westernových písničkách a křižoval jsem zem. Hlavně v těch dobách, kdy jsem byl u plavby. To jsem byl třikrát čtyřikrát do roka aspoň týden, čtrnáct dní venku pod širým nebem a minimálně jednou do roka, měsíc. Mladý silný, bezstarostný. Inu, cestovalo se, cestovalo. Ušel jsem bez námahy kolem čtyřiceti km denně, večer mne ani nebolely nohy. Nic netrvá v světě věčně, ani láska k jedné slečně. se zpívá v majzl polce. Láska není věčná, natož mládí.

Panny, co jsem znal, už také nejsou v rozpuku mládí. Tvářily se některé velmi ctnostně. Většinou jim ta ctnost dlouho nevydržela. Ale chápal jsem je. Přeci jen v té době antikoncepce byla téměř neznámá. Maximálně aspirin. Mezi kolena a nepustit. Jenže většina dostala do kolen křeč a bylo po antikoncepci. Vdávaly se mladé a povinně. Tehdy to ještě byla hanba, být svobodná matka.

Hanba a nevýhodné. No já už si asi žádnou brát nebudu muset, protože je v jináči, jak oznamovaly děvčata v té době. Tedy ony říkaly. „Jsem v tom!” Většinou to nebylo veselé oznámení. Pro chlapce. Povinnost jim velela zaujmout mužný postoj a splnit povinnost. Ale je nutné říci, že děvčatům ten jiný stav nijak nevadil, většinou to bylo jejich cílem. Mohly se vdát.

Svět se mění, antikoncepce změnila svět neuvěřitelně. Mladé dámy jsou mladé do padesáti, některé kolem čtyřicítky zakládají rodinu, mají pocit, že je to tak akorát. Nic proti tomu, mají právo na štěstí. Akorát, že jsou ty matky prvorodičky ve věku, kdy moji rodiče byly ve věku prarodičů. V takovém případě se prarodiče už hůře angažují.

Nekritizuji, Bůh ví, že ne. Nevím, co je výhodnější. Mladý rodič, co ve čtyřiceti měl děti z baráku a užíval života a radosti prarodiče, nebo rodiče, co kolem šedesáti a více vypravují děti do světa. Asi je tohle individuální.

Přemýšlím, jestli ten rozestup generací v tom druhém případě není příliš velký. Nějak nejsem schopný zaujmout jednoznačné stanovisko. Nakonec mám dceru, která se narodila, když mi bylo čtyřicet. Někdy mám pocit, že právě ten generační odstup mezi námi je dost velký.

Jo, zase jsem se dostal někam jinam, než jsem začal. Píši, přemýšlím, myšlené napíši. Pravdou je, že cestovat pěšky po šedesátce, spát ve stanu, stravovat se po venkovských obchodech a hospodách asi už nebude tak snadné, jak třeba v devadesátých letech, kdy soukromý obchod jen kvetl. Skoro v každé vesnici krám, hospoda, najíst se nebyl problém.

Uvidím, co s tím udělalo EET. jestli je situace opravdu tak blbá, jak se dočítám v tisku a slýchám v rozhovorech. Vlastní zkušenost je vlastní zkušenost. Snad nebudu muset tahat zásoby jak polární výprava. Jo jo.

Autor: Jan Jílek | pondělí 3.7.2017 12:18 | karma článku: 12.61 | přečteno: 354x

Další články blogera

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 119 | Diskuse

Jan Jílek

Jo, časy se fakt mění

Hezky jsem strávil sobotu. Malováním, posloucháním muziky mého mládí, spánkem a kliky. Posiluji, abych nebyl tak hadrovitý.

24.9.2017 v 1:26 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jan Jílek

Maluj zase obrázky

Minulou sobotu jsem po padesáti letech vzal do ruky barvičky, kterým jsme kdysi říkali: „Vodovky ”. Má láska, jež mi ty barvičky půjčila a věnovala mi papír ze svého draze nakoupeného bloku, jim říká: „Akvarelové barvy.”

23.9.2017 v 0:45 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 345 | Diskuse

Jan Jílek

Ať první hodí kamenem

Mám takový zvyk, že když přijde klient, že má „vzrušující” manželství, nebo partnerský vztah, navrhnu mu, aby přestal cokoliv řešit.

17.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 593 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 119 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 738 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 1647 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 965 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?

Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.

24.9.2017 v 9:38 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 274 | Diskuse
VIP
Počet článků 835 Celková karma 17.73 Průměrná čtenost 718

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.