Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hledám a nacházím

1. 07. 2017 14:26:15
Kdysi dávno, před více jak třiceti lety jsem začal s jógou. Takovou tou, co mi měla pomoci ke zdraví a psychické stabilitě. Začal a nepřestal. Ale to není důležité.

Důležité, že jsem se za ty léta ujistil, že jak Východ, tak Západ má spoustu ověřených pravd, které platí. I když zní občas ty pravdy banálně. Jedna taková pravda, lety ověřená zněla: „Když je žák připraven, učitel se najde.” Druhá taková zkušenost byla, že: „Žák se připravuje vlastní prací tak, aby mohl účelně přijmout poučení v hodině setkání.” Tyhle dvě moudra jsem se dočetl v knize Andre Van Lysebetha, „Učím se jógu.” Což byla první příručka podle které jsem cvičil.

Učitel se našel, byl jím můj terapeut Honza Lutera, který v Děčíně vlastně začal provozovat první kurs jógy pro veřejnost. Při psychiatrii v Děčíně. Ten mi zas říkal. „Uvidíš, že když se budeš o cokoliv zajímat důkladně, pak zjistíš, že k tobě budou ty informace, materiály chodit jakoby sami.” Tehdy byla nouze o dobré materiály, ale našly se. Jak jsem během času zjistil.

Tohle poznání mi otevřelo oči i nejen v těch jógových disciplínách, ale i v životě. Terapie mi ukázala smysl biblického: „Kdo hledá, najde.” Lidé mnohdy pochybují o pravdivosti těch rčení, která nám ukazují cestu životem, protože jsou ověřena tisíciletou empírií. Má láska občas říká: „Jak je možné, že všechno tak snadno a rychle najdeš? To já neumím.”

Jedinou odpověď, kterou mám: „Hledám. Prostě napíši do vyhledávače, jméno autora, nebo název knihy, případně třeba jen; emoce, řeč těla, případně cokoliv jiného. Vždy najdu. V odborných, či v těch, co se jako odborné články tváří, se zajímám o odkazy na literaturu. Tak objevím spousty zajímavých informací. Většinou zjistím, že amatéři citují autority, či autoritu. Pak se vyhnu už hledáním dalších amatérů a hledám dostupnou literaturu autorit.

Ve svých dvou učebních oborech a psychoterapeutických výcvicích, co jsem absolvoval, jsem si potvrdil moudrost předků, co říkají: „Napřed se nauč řemeslo, pak můžeš improvizovat. Improvizovat hned ze začátku je cesta do pekel a k neumětelství.” Proto rád se obracím na zakladatele oboru, protože ti vymysleli čistý systém, a je nutné pochopit ten čistý systém a až teprve jít do nějakých variací.

Tedy, kdo hledá najde a kdo praktikuje, objevuje souvislosti a vidí pak i různé možné varianty. Dodržuje základy a rozvíjí naučené. Dá se tohle aplikovat i pro ty, co hodlají změnit svůj život a uzdravit sebe sama ze závislosti. Život v abstinenci má svá pravidla a pokud se dodržují, pak většina abstinujících zjistí, že se jedná o velmi pohodlný způsob života.

Hledání, praktikování, rozvíjení praktikovaného, soustavné vzdělávaní, děla z lidí mistry a experty na život. Především na vlastní život. Nejsou pak odkázáni na rady „Moudrých intelektuálů,” jejichž představa o své vlastní dokonalosti zahlcuje svět a chtějí ten svět spasit. Což se jim sice nikdy nepodařilo, ale stále jsou tací, co si myslí, že oni jsou ti nejen povolaní, ale i vyvolení. Svět nespasili a sami sebe většinou také ne.

Učitelé jsou dobří a nutní, aby naučili základy. O zbytek se musí postarat jeden každý sám. Všichni, co se drží jednoho učitele zjistí, že vyhovují požadavkům učitele, nikoliv ale požadavkům svého života. Po čase jsem opustil všechny své učitele a začal se učit sám. Hledat sám, sám se rozhodovat, co je pro mne dobré, nutné a nezbytné. Tohle není rada, tohle je zkušenost, která se mi neustále osvědčuje.

Zajímám se o řeč těla? Bezva. Načtu, promyslím, všechno, co je dostupné. Během krátké doby zjistím, kdo je skutečný znalec a kdo se za něj vydává. Stejně tak v jiných oblastech. Kdo kopíruje a kdo myslí vlastní hlavou a používá své zkušenosti, umí se odvolat na jiné odborníky, nevydává jejich znalosti za své objevy. Jen je prostě použije v kontextu toho, co dělá.

Pročetl jsem pár článků o řeči těla, prošel několik videí a díky tomu objevil autora nad jiné povolaného. Joe Navarro. „Jak prokouknout druhé lidi.” Žádný brak, ale životem a zkušenostmi ověřená práce. Bývalý vyšetřovatel FBI. Lektor a poradce na univerzitě a FBI v oblasti neverbální komunikace. Zakoupil jsem, zalehl a jsem za tři čtvrtě knihy. Zjistil jsem, že hodně odkazuje na Paula Ekmana autora knihy: „Odhalené emoce.” Jejíž vlastníkem jsem už delší dobu. Budu si ji muset o dovolené pročíst znovu.

Joe Navarro není žádný amatér, který nakreslí pár obrázků a řekne. „Noha ženský směřuje k tobě, balí tě!” Ale když už jsme u nohou, tvrdí, že nohy jsou nejpoctivější částí lidského těla v oblasti neverbálního projevu. Nohy jsou, pravda hodně flirtující částí lidského těla. Navíc hodně erotické. Pamatuji se, jak jsem se kdysi zlehounka dotýkal nohou nohy jedné krásné dívky na ubytovně, v dobách, kdy jsem dojížděl z Děčína do Bohnic a přes pracovní týden jsem tam přespával a ona řekla. „Takhle mne rozněžnit. Jdu na noční.” Hrály si ty naše nohy pod lavičkou před ubytovnou. Jen chvíli a zlehka.

Při čtení té knihy se mi vybavovaly různé situace, které jsem v životě díky neverbálnímu chování prožil. Musel jsem jen potvrdit znalosti Joe Navarra. A mnohé teprve pochopit. Co mne na té knize zaujalo a opravdu byl pro mne objev, byl popis limbického mozku a jeho využití v neverbální komunikaci. Některé projevy díky limbickému mozku tomu nejsme schopni ovládnout. Pokud se je naučíme rozeznávat, pak docela dobře můžeme rozumět mnohému, co nám unikalo, nebo bylo nesrozumitelné.

Mám tedy o dovolené o zábavu postaráno. Budu se zlepšovat v rozpoznání významů neverbální komunikace. Knihy mám, čas také, takže z chutí do toho a půl je hotovo. Navíc tohle je skutečně zábava. Čumět po lidech, jak se chovají, jak mluví, co vyjadřuje jejich postoj těla, mne vždy bavilo. Jo jo.

Autor: Jan Jílek | sobota 1.7.2017 14:26 | karma článku: 11.99 | přečteno: 352x

Další články blogera

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 118 | Diskuse

Jan Jílek

Jo, časy se fakt mění

Hezky jsem strávil sobotu. Malováním, posloucháním muziky mého mládí, spánkem a kliky. Posiluji, abych nebyl tak hadrovitý.

24.9.2017 v 1:26 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 336 | Diskuse

Jan Jílek

Maluj zase obrázky

Minulou sobotu jsem po padesáti letech vzal do ruky barvičky, kterým jsme kdysi říkali: „Vodovky ”. Má láska, jež mi ty barvičky půjčila a věnovala mi papír ze svého draze nakoupeného bloku, jim říká: „Akvarelové barvy.”

23.9.2017 v 0:45 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 344 | Diskuse

Jan Jílek

Ať první hodí kamenem

Mám takový zvyk, že když přijde klient, že má „vzrušující” manželství, nebo partnerský vztah, navrhnu mu, aby přestal cokoliv řešit.

17.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 592 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 118 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 737 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 1644 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Z jedné velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, akorát místo hvězdy má namalovanou p..u.

24.9.2017 v 13:18 | Karma článku: 18.50 | Přečteno: 964 | Diskuse

Daniela Bulířová

Proč nemůžeme ostatní naučit to, co sami neznáme?

Představte si situaci, kdy přijdete na svoji první hodinu angličtiny k němu, kdo o sobě tvrdí, že je lektor, a že vás úskalím poznávání cizího jazyka úspěšně provede.

24.9.2017 v 9:38 | Karma článku: 6.20 | Přečteno: 273 | Diskuse
VIP
Počet článků 835 Celková karma 17.73 Průměrná čtenost 718

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.