Nic nečekám nic neslibuji
Jednalo se o to, že lidé jdou do vztahu velmi často s nějakým očekáváním. A že mít očekávání je normální. Tedy, dost tuhle tézi hájila Zuzana. Já jsem se ji pokoušel sdělit, že jestli něco považuji za nešťastné, pak přesně tohle. „Lidé jdou na rande, na první rande s nějakým očekáváním.” Říkal jsem něco v tomhle smyslu. A dodal jsem: „Nechodím na rande, tedy první, s očekáváním, spíše se zvědavostí. Co mne čeká, co bude, jak se dáma vyjeví.”
Ono se vlastně jedná o tu skutečnost, že pod jedno slovo schováváme několik pojmů. Jdu na rande, na obchodní schůzku a očekávám, že se ten a ten člověk bude chovat, tak a tak. Něco dozvědět
a jsem zvědavý, co se dozvím. Pokud očekávám, jsem zklamaný, jestliže se chová jinak. Považuji za výhodnější nečekat, povídat, poslouchat a zjistit, co a jak. Nejen na prvním rande. Ale obecně v životě. Sdělím, jak vidím svět já. Jaké mám sny a přání. Dám tomu druhému informaci, co ode mne může čekat. Nijak ze začátku toho moc nenabízím.
Ale, jsem-li jen zvědavý. Pak nevím, co se bude dít.Nic neočekávám, počkám na výsledek. Pak nezažívám zklamání z očekávání. Nic jsem si nepředstavoval. Nevím, jak se bude ta žena chovat, nevím, co si přeje, neznám její preference. Počkám, co se stane. Co řekne, co udělá. Netestuji ji. Jen sleduji. Vím, co chci já, vím, co nechci, pochopitelně riskuji, že nebudu shledán natolik dobrým, abych obstál. Mohu jen doufat, že najdeme společné slovo.
Jsou lidé, kteří rádi vyvolávají očekávání. Opakovaně. Opakovaně očekávání, která vyvolali, neplní. Dávají naději, kterou obratem berou. Nic neslibují. Nemusí nic plnit. Ovšem diví se, když jim ten druhý řekne. „Ano, chci tě, ale neočekávám, že mi splníš moje přání. Máš pravdu, nic si nesliboval, takže nic od tebe neočekávám. Neberu vážně tvé návrhy.”
Po takové informaci jsou ti jedinci uražení, mlčí, zlobí se. Ten druhý si žije svůj život. Bez nich. Což jim nejde do hlavy. Jak si tohle může dovolit? Má dokonce i sny jak by mohl třeba s tím, co si s ním tak hraje, trávit čas. Ale neočekává.
Očekával možná kdysi, ale pak už ne. Už ho nelze zklamat. Sny máme každý z nás a sny jsou dobré. Minimálně ukazují na možnosti, které v současnosti mají. I bez toho s kým by chtěli být. Ti, co hrají ty berneovské hry, mají své hry, ti co nehrají, mají své možnosti, které si mohou splnit.
Mohu si představovat, že jdu podle oceánu s někým, koho marně miluji. Vím, že ten druhý o to nemá zájem, mohu se jeho nezájmem trápit, ale nemusím být zklamaný, že mi nesplnil očekávání, nemusím se na něj zlobit a tím si odčerpávat svou energii. Užiji si alespoň něco. Něco, co mi ten druhý není schopen dát, a přesto mohu mít, aspoň něco, co chci.
Vzpomínám, jak mne opustila má katolická žena. Trápil jsem se, ale přesto jsem si splnil několik přání. I bez ní. Bylo by mi lépe, kdyby byla se mnou, ale nakonec jsem si užil i sám. Udělal jsem si pouť do Padovy, ke sv. Antonínovi, viděl jsem hodně, hodně jsem zažil a mám na tu cestu krásnou vzpomínku dodnes. Pak jsem za dva roky vyrazil na Gibraltar, dokončil školu, stal se terapeutem. Dlouho jsem si přál aby se vrátila, ale žil jsem tak, abych nepromarnil čas zbytečným očekáváním.
Dělám tohle tak dodnes. Poskytuji tuhle zkušenost svým klientům. Říkám jim:
„Můžeš někoho nešťastně milovat, že se trápíš je pochopitelné, ale nemusíš obětovat život čekáním na jeho změnu. Dokonce nemusíš ani investovat energii, do změny jeho rozhodnutí. Jestli pochopí, že jsi pro něj důležitý, udělá, co je třeba, jestli ne, nezaslouží si tě.Promarnil příležitost. Ale ty nemusíš promarnit svůj čas čekáním na někoho, kdo nerozumí sám sobě. Nepromarnit čas neznamená nemilovat. Nepromarnit čas a příležitost, znamená jen si udělat dobře, aniž by to bylo na něčí úkor. ”
Ano, mohu říci tomu druhému: „Nabídka platí, chci tě, čekám jestli ji přijmeš, ale rozhodně nehodlám ztrácet čas, tím, že budu vyhlížet, kdy ji přijmeš.” Taková nabídka neobsahuje žádné doprošování, žádné vyhrožování, žádnou manipulaci. Není v tom žádná hra. Dveře jsou otevřené, buď jimi projdeš, nebo neprojdeš. Klienti se bojí, aby nevypadali jako ti, co se doprošují. Myslím, že někoho marně milovat neznamená nutně se někoho o lásku doprošovat. Láska, pokud se člověk chová dospěle, není ponižující.
Mám rád diskuse se Zuzanou. Nejen s ní, vždy, když se kolem toho divadla rozvine diskuse, zjistím, že se dostane mnohých podnětů, které si pro sebe mohu zpracovat. Těžím z takových pohledů, mohu si udělat oponentní názor, promyslet si ho. Proberu-li si své nešťastné lásky, zjistím, že mi mnohé daly. Nepopírám, že bych si mnohé nešťastné lásky odpustil, ale na druhou stranu, jen obtíže a utrpení nám umožňují růst a mnohé pochopit.
Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že očekávat nemá smysl, že má smysl se ptát: „Co život, vztah, práce ode mne chce, co musím pro tohle všechno udělat?” A když udělám, tak pak počkat, jak všechno dopadne. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x