Depresím dej sbohem
Ta louka je za předpokladu, že zrovna někam cestuji. Protože když cestovat, tak pěšky. Takže, projdu se, pak se pomalu, velmi pomalu, začnu protahovat, cviky mi naskakují podle potřeby těla, nikoliv podle nějaké sestavy a najednou cítím, jak proudí energie. Celým tělem, celou myslí.
Jo, ono se toho nemusí dělat nijak moc, aby se mi zlepšila nálada i zrak. Tyhle cviky, takové to pomalé protahování, kterému se říká čikung, nebo sarva hita ásana, mi dělají opravdu dobře. Nejde o akrobacii, nejde o to se nějak vyčerpat, ale pouze jen probudit systém, neboli u mne celého člověka.
Pokud je třeba, tyhle cviky klidně opakuji několikrát za den. Minutu dvě, někdy tři. Delší souvislejší cvičení až v noci, kdy je klid nic mne neruší. Sice nehubnu, ale pak se cítím skvěle. O pocit jde. Ne o představu, jak se má člověk cítit, ale o to, jak, se skutečně cítí. Tímhle jednoduchým přístupem, který nevyžaduje žádnou zvláštní intelektuální výkonnost, se člověk v mém věku poměrně snadno udrží pohyblivý, v klidu a pokud možno mimo depresi.
Většina těch cviků má antidepresivní účinky. Jsou pomalé, ale stálé. Vždy u mne sníží depresivní nálady, které se u mne ostatně jako každého čas od času dostaví. Stačí, když si přečtu, nebo shlédnu zprávy. Procházka, rytmus kroků má pro mne také anti-depresivní účinky, pomalé protahování, lehká dechová cvičení, chmury jsou pryč.
Učím pacienty v blázinci mimo jiné právě tyhle techniky a pokud se je snaží aspoň jednou dvakrát týdně opakovat, pak se jejich nálada v abstinenci zlepší. Pochopitelně mají ty cviky pomalejší nástup, než kořalka, či perník, ale z dlouhodobého hlediska jsou uzdravující, nikoliv destruující. A tohle vlastně jde. Nejen pacienti, ale kdokoliv má sebou své tělo, kterému pár minut pozornosti, bez násilí a námahy věnuje svou pozornost a péči a tělo mu vše vrátí veselejší myslí.
Kafe, čaj a jiné nealkoholické dobroty zásadně piji a jím až po tom protažení. Z toho důvodu chodím do práce dřív, abych se mohl projít, bosá nožka díky procházce má přirozenou reflexivní masáž na chodidlech, k tomu právě ten uklidňující rytmus kroků, většinou ránou ukáže krokoměr, po doražení do blázince, asi tři tisíce kroků, což je zhruba dva kilometry. Ujdu je při přestupování, přesun ze stanice do obchodu a pak na pavilon.
Není to mnoho, ale souvislá modlitba během sezení v tramvaji, následná chůze, snídaně před zahájením práce mne většinou udrží v kondici po celý den. Odpolední pěší přesuny, pak zase napomohou k vyčištění hlavy od věcí z blázince a přípravu na ty dvě terapeutické skupiny, co na mne čekají odpoledne a večer. Bez souvislejšího chození, nachodím kolem osmi tisíc kroků. Je tak.
Jak se zdá, je tohle cesta abych vydržel od dovolené do dovolené, bez hrozby vyhoření, nebo přetažení svých sil a možností. Vědomé sledování vlastního pohybu, občas i pohybu vlnících se boků a prsou krásných žen, jsou také jistým zklidňujícím elementem.
Pochopitelně, občas mě někdo a něco sere. Výkyvy nálad patří k životu, jde jen o to, abych tohle vše udržel v rozumné míře. Nenechal se tím zahltit. nenechal nic rozjet do takové míry, chutě, křivdy, neúspěchy do takové velikosti, že mne zavalí. Všechno mimo libovolných drog, mám na mysli pochopitelně alkohol i některé léky, mne udrží v klidu, pozornosti a soustředění, je dobré a výše uvedené postupy mě v tom klidu, pozornosti a soustředění udržují.
Pochopitelně i sex je dobrý. Ale není jedinou metodou, jak se udržet v kondici a ne všude je aplikovatelný, ale protahování, chůze, modlitba a konec konců koukání po hezkých ženách, nebo krásném světě, napomáhá k životu podle vlastních představ. Jo jo.
A nakonec nějaký dobrý bigbít. Třeba ze starých časů. Mefisto a Jaromír Majer.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x