Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Depresím dej sbohem

15. 06. 2017 9:16:46
Dělám ty cviky denně skoro tři a třicet let, a stejně mě vždy na nich překvapí ta účinnost. Ráno vstanu, jsem namíchnutý na celý svět, projdu se po bytě, louce, případně kde zrovna spím.
Ta louka je za předpokladu, že zrovna někam cestuji. Protože když cestovat, tak pěšky. Takže, projdu se, pak se pomalu, velmi pomalu, začnu protahovat, cviky mi naskakují podle potřeby těla, nikoliv podle nějaké sestavy a najednou cítím, jak proudí energie. Celým tělem, celou myslí.

Jo, ono se toho nemusí dělat nijak moc, aby se mi zlepšila nálada i zrak. Tyhle cviky, takové to pomalé protahování, kterému se říká čikung, nebo sarva hita ásana, mi dělají opravdu dobře. Nejde o akrobacii, nejde o to se nějak vyčerpat, ale pouze jen probudit systém, neboli u mne celého člověka.

Pokud je třeba, tyhle cviky klidně opakuji několikrát za den. Minutu dvě, někdy tři. Delší souvislejší cvičení až v noci, kdy je klid nic mne neruší. Sice nehubnu, ale pak se cítím skvěle. O pocit jde. Ne o představu, jak se má člověk cítit, ale o to, jak, se skutečně cítí. Tímhle jednoduchým přístupem, který nevyžaduje žádnou zvláštní intelektuální výkonnost, se člověk v mém věku poměrně snadno udrží pohyblivý, v klidu a pokud možno mimo depresi.

Většina těch cviků má antidepresivní účinky. Jsou pomalé, ale stálé. Vždy u mne sníží depresivní nálady, které se u mne ostatně jako každého čas od času dostaví. Stačí, když si přečtu, nebo shlédnu zprávy. Procházka, rytmus kroků má pro mne také anti-depresivní účinky, pomalé protahování, lehká dechová cvičení, chmury jsou pryč.

Učím pacienty v blázinci mimo jiné právě tyhle techniky a pokud se je snaží aspoň jednou dvakrát týdně opakovat, pak se jejich nálada v abstinenci zlepší. Pochopitelně mají ty cviky pomalejší nástup, než kořalka, či perník, ale z dlouhodobého hlediska jsou uzdravující, nikoliv destruující. A tohle vlastně jde. Nejen pacienti, ale kdokoliv má sebou své tělo, kterému pár minut pozornosti, bez násilí a námahy věnuje svou pozornost a péči a tělo mu vše vrátí veselejší myslí.

Kafe, čaj a jiné nealkoholické dobroty zásadně piji a jím až po tom protažení. Z toho důvodu chodím do práce dřív, abych se mohl projít, bosá nožka díky procházce má přirozenou reflexivní masáž na chodidlech, k tomu právě ten uklidňující rytmus kroků, většinou ránou ukáže krokoměr, po doražení do blázince, asi tři tisíce kroků, což je zhruba dva kilometry. Ujdu je při přestupování, přesun ze stanice do obchodu a pak na pavilon.

Není to mnoho, ale souvislá modlitba během sezení v tramvaji, následná chůze, snídaně před zahájením práce mne většinou udrží v kondici po celý den. Odpolední pěší přesuny, pak zase napomohou k vyčištění hlavy od věcí z blázince a přípravu na ty dvě terapeutické skupiny, co na mne čekají odpoledne a večer. Bez souvislejšího chození, nachodím kolem osmi tisíc kroků. Je tak.

Jak se zdá, je tohle cesta abych vydržel od dovolené do dovolené, bez hrozby vyhoření, nebo přetažení svých sil a možností. Vědomé sledování vlastního pohybu, občas i pohybu vlnících se boků a prsou krásných žen, jsou také jistým zklidňujícím elementem.

Pochopitelně, občas mě někdo a něco sere. Výkyvy nálad patří k životu, jde jen o to, abych tohle vše udržel v rozumné míře. Nenechal se tím zahltit. nenechal nic rozjet do takové míry, chutě, křivdy, neúspěchy do takové velikosti, že mne zavalí. Všechno mimo libovolných drog, mám na mysli pochopitelně alkohol i některé léky, mne udrží v klidu, pozornosti a soustředění, je dobré a výše uvedené postupy mě v tom klidu, pozornosti a soustředění udržují.

Pochopitelně i sex je dobrý. Ale není jedinou metodou, jak se udržet v kondici a ne všude je aplikovatelný, ale protahování, chůze, modlitba a konec konců koukání po hezkých ženách, nebo krásném světě, napomáhá k životu podle vlastních představ. Jo jo.

A nakonec nějaký dobrý bigbít. Třeba ze starých časů. Mefisto a Jaromír Majer.

Temný stín

Autor: Jan Jílek | čtvrtek 15.6.2017 9:16 | karma článku: 19.44 | přečteno: 789x

Další články blogera

Jan Jílek

Miluj mě, miluj mě

Jen tak jsem si přemýšlel o tom, co jím, kolik jím, co piji a co bych měl jíst a pít. Jestli mám pít kafe, či nikoliv. A abych byl chytřejší,, hledal jsem něco o prospěšnosti kafe. Tedy, jak říkají intoši, kávy.

20.8.2017 v 1:29 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 350 | Diskuse

Jan Jílek

Co zas v tý televizi dávají?

Jak jsem si včera vymýšlel nebe, tak jsem zapomněl na Thora Heyerdala, který kdysi dávno podnikl cestu z peruánského města Callao na Velikonoční ostrovy s partou dalších, jemu podobných magorů, na balsovém voru.

19.8.2017 v 16:37 | Karma článku: 18.75 | Přečteno: 1065 | Diskuse

Jan Jílek

Každýmu jeho nebe

Smutný týden. Umřel kamarád. Jeden z mála, které v Praze mám. Takže mi všechny potíže v týdnu nastalé připadají jako malichernosti.

18.8.2017 v 19:33 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 410 | Diskuse

Jan Jílek

...on si přesto zpívá...

Míval jsem kdysi sluchátka. Na uši nasazené v rytmu rokenrolu se kývaje, v metru, tramvaji, jsem je nosíval. Bigbít a rokenrol mi zvučel do uší. Leč, kde je konec mým krásným sluchátkům? Hledaje, nenacházím.

13.8.2017 v 0:54 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 413 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 14.75 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 265 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 28.44 | Přečteno: 1060 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 245 | Diskuse

Jan Tichý

Třístovkové bilancování

Říkal jsem si, kdy provedu nějaké změny na blogu, nejlépe vyměním profilovou fotku, aby tam nestrašila pořád ta stejná (postupem času letitá).

20.8.2017 v 12:35 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 139 | Diskuse
VIP
Počet článků 819 Celková karma 16.55 Průměrná čtenost 720

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.