Pomalu otevřené oči
Občas se mi spojí několik skupin, které měly podobný průběh a obsah právě do zamyšlení o tom, co je v životě důležité pro mne samotného. Jak stárnu, zjišťuji, že toho není zas až tolik, ale na druhou stranu, tolik toho neubylo. Být milován, přijímán druhými lidmi, žít ve svobodě, dostávat jasné informace od druhých lidí.
Byly doby, kdy mne strašně rozčilovaly některé ženy, které se mnou hrály hru na lásku, abych se časem dozvěděl, že ony vlastně nic nechtějí, jen tak se bavit. Když jsem začal zjišťovat jak to ve skutečnosti s tím vztahem vůči mně je, začaly se vykrucovat, doporučovat mi jiné ženy, případně mě vychovávat.
Dnes by mne něco takového ani nerozčílilo. Pochopil bych, že si rády hrají, rády balancují na hraně, ale spíš než na hraně, tak těsně před hranou, chtějí být obdivovány, milovány, ale nechtějí se cítit ničím vázány. Rády přijmou, nic nedají. Jsou takové jaké jsou.
Moji klienti tyhle potíže často řeší. Chápu je, že je obtížné se smířit s tím, že láska není vždy přijata, že se cítí trapně, když zcela jasně vyjeví své city a místo jasné odpovědi se jim dostane například výchovné rady, že se o ně zajímá nějaká jiná žena a ony mu ji z celého srdce přejí. Na lásce je nepříjemné to, že ji cítíme i vůči lidem, kteří ji neocení. Mnohdy se cítí ji otravováni, i přesto, že dost dlouho ji rádi v rámci jakési své ješitnosti přijímají.
Být milován, obdivován je příjemné, jak už bylo řečeno, ovšem jen do doby, kdy nastane lámání chleba. V okamžiku, kdy ten poskytující, otáže se: „Dávám, co dostanu já?” Údiv, že by ten druhý také něco mohl chtít. On má přeci jen dávat, ne chtít. Pamatuji dámu, která vždy, když měla něco dát, řekla, že ona si nenechá rozbít to stávající, co má. Aby, když se klient vzdálil, udělala vše aby ho dostala zpět. I přesto, že se dost dlouhé úseky tvářila, že ona nic nechce. Ale jen tvářila.
Klient byl trpělivý, milující, a vždy, když ho opět přitáhla k sobě, něco málo, ale dost málo poskytla. Taková ta mrkvička pro oslíka na klacíku před čenichem aby běžel. , Tak opětovně zahájila starou hru. „Nic ti neslibuji, nic nechci, nenechám si rozbít stávající vztah.” Hrála dobře a měla dost dlouho s touhle hrou úspěch.
Láska je láska. Občas zatemní oči a rozum, aby časem se přesto takhle zamilovaní lidé dokázali podívat na chvíli pravdě do očí. Oni je sice potom zase v naději na zvrat zavřeli, jenže už ono zavření, zaslepení netrvalo až tak dlouho. Podobně jako manželky hráčů, manželé alkoholiček, milenci feťaček, se postupně poučí a ztratí tu trpělivost a důvěru ve změnu, kterou jim ti lidé,slibují, tak i klienti, se kterými je zacházeno ve vztahu, jak bylo výše uvedeno, prohlédnou.
Prohlédnou a ztratí tu naivní důvěru, že se něco změní. Jistě, sice jim ten dotyčný, dotyčná říkají: „Ale jsem ti nic nesliboval, tak proč se rozčiluješ?” A kupodivu dostanou zcela jinou odpověď.
„Nerozčiluji se, jen se bavím tím, jak se pokoušíš se mnou manipulovat. Když se vzdálím, doženeš mě. Doženeš mě a pak mi řekneš, opět nic nebude. A já se bavím tím, jak za chvíli řekneš, že mě nechceš ztratit jako kamaráda, jako přítele. Ale já nestojím o kamarádství, nestojím o jakési přátelství, které tímhle způsobem vyhovuje jen tobě. Možná se cítím trapně, když si vzpomenu, jak jsem ti vyznával/a lásku, ale na druhou stranu nepotřebuji tvé rady, jak mám žít, umím žít a vybrat si vhodného partnera/ku i bez tvého doporučení.”
Oni to možná říkají jinými slovy, ale poselství je stejné.
„Miluji tě, ale nepotřebuji, aby si mi radil/la, jak mám žít a s kým mám žít. Nemám už žádnou potřebu ti poskytovat uspokojení, jak si skvělý/á ve své šlechetnosti. Tu si schovej pro někoho jiného, kdo ji ocení. Já ji neocením. Dáváš najevo, že tě potřebuji víc, ale ukazuje se, že ty mne potřebuješ minimálně stejně jako já tebe. I když třeba jen pro tu věc, že ti poskytuji ono uspokojení svým obdivem a láskou projevenou vůči tobě. Já ztrácím, ty ztrácíš. Už mne nebaví totiž tě jen krmit a jediný výsledek onoho krmení je pak prázdná náruč. Já mám prázdnou náruč, ty musíš hledat, kdo tě bude krmit.“
Trvá dlouho, než k tomu ten, čí onen klient dojde. Většinou k tomu dojde. Prohlédne hru, uvědomí si, že jediný zisk z toho chování druhé strany je stále posunovaná naděje na něco, co většinou nikdy nenastane. Ano i já jsem něco podobného v životě zažil a vždy, když jsem skončil ono téměř nikdy nekončící čekání, osvobodil jsem se. Sice jsem nedostal, co jsem chtěl. A nedostat, co chci není o mých kvalitách, ale o možnostech, které ne vždy jsem schopen ovlivnit. Ne všechno mám ve své moci. A pro ty manipulanty. Jasné odmítnutí je prosto jakékoliv urážky. Ale výše popsaná hra, kterou nazývám: „Na mrkvičku a oslíka,” je jeden velký pokus o znevážení toho druhého. Aniž by to ten manipulující možná měl v úmyslu. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x