Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prokrastinace, nechci být lepší, až budu nejlepší

15. 05. 2017 12:25:18
Dal jsem dnes na FB, jedno ze svých zásadních životních prohlášení, kteréhož se dlouhodobě držím. Jsem líný a jsem na to hrdý. Ať žije prokrastinace! Mé chyby jsou jen mé chyby a musím s nimi žít jen já sám.

Co je prokrastinace si každý najde sám, google.cz mu v tom pomůže. Osobně mě „dojímají” všechny ty návody, jak být lepší, ještě lepší až budu nejlepší. Si tak říkám, budou-li všichni nejlepší, jak se nám asi bude žít? Tedy nejlepší podle všech těch koučů, co nás hodlají vést k dokonalosti, zvýšenému výkonu a k co možná nejlepšímu uplatnění na trhu práce. Tedy mi z toho vychází, jak být co nejlepší podle představ svého zaměstnavatele.

Nepochybně je dobré, když se lidé dohodnou a dokáží si vyhovět. Umí spolupracovat a mít radost z vykonané práce. Ale plnit veškeré představy svého zaměstnavatele, nemít možnost pracovat podle své metodiky, to bych měl asi dost velký problém. Nic, nebudu tu řešit problémy. Problémy nechám prokrastinačním koučům.

V rámci prokrastinace, tedy srozumitelně řečeno, byl jsem jsem líný vystoupit na Smíchově z 12, tak jsem jel až na Vltavskou tramvají. Měl jsem čas, spočítal jsem si, že stíhám časný ranní nástup do blázince. Tam mám být každé pondělí, pokud nemám chorobu, či dovolenou v 11 hod. Koukal jsem po holkách, jelo jich pěkných docela dost. Psal jsem své lásce, že mi může zamávat z terasy Orka, kde má ateliér. Nestihla to.

Třeba jindy. Nakonec má dávat pozor, pořídit si kvalitní dalekohled, aby rozeznala čísla tramvají a ksichty osob z nich vystupující. Takhle se vymlouvala, že si upozorňující SMS, přečetla pozdě. No nic, připravila se svou nepozorností o možnost mi zamávat.

Jo, kde jsou ty časy, kdy si lidé mávali, kapesníky bíle svírali. Si tak říkám, jestli by měla kapesní. Aby to bylo stylové, jako za starých časů, kdy básníci básně v tomto duchu psali. sbohem a šáteček, chcem-li se setkati, nelučme se radš tedy. Psával Nezval. Jo, lidé svírali kapsní, mávali, slzy stírali, klobouky snímali.

Krásně je to vidět ve starých dokumentech. Kde dneska někdo svírá kapsník bílý, či klobouk vyhazuje nadšením do vzduch. Ani ho lotři nesejmou, když k nim přistoupí dáma a podá jim ruku. Natož, když vejdou do místnosti. Klobouk ani čepici nesejmou v kostele a v divadle. Zřejmě jim to nikdo neřekl. Asi v rámci genderové rovnosti. Když dáma v kostele nesundá klobouk, buran taky ne. Nakonec, co bych tak mohl chtít v zemi, kde president málem blije na korunovační klenoty a hůlkou ukazuje premiérovi, kde je ho místo.

Můj táta byl opilec, ale věděl, co se sluší a patří. Nebyl věřící, ale když jsme se šli ve Staré Boleslavi podívat na místo, kde zabil Boleslav Václava, kostel byl otevřený, měl jsem na hlavě čepici, vlez sem tam tak mi jednu vrazil, že jsem druhou málem chytil o zem. Pravil: „seš v kostele blbče.” Sem v těch čtrnácti moc nechápal, proč si mám v kostele sundat čepici, ale pamatuji si dodnes, že v kostele se klobouk, nebo čepice na hlavě nenosí. Že to dělají jen burani, co nemají úctu k náboženství a víře druhých.

Nepochybuji, že se najde „mudrc”, který mi bude chtít vysvětlit, že jeho něčí náboženství a víra nebere, ovšem je pak v mých očích pouhopouhý buran. S burany nediskutuji. Burany ignoruji. Burani na nic neberou zřetel. Tak už to bývá. Podobné tomu, když mi někdo v diskusi, ač mě nikdy neviděl, nezná, bezostyšně tyká. Má za to, že na internetu si prostě všichni tykají. Takové lidi prostě a jednoduše mažu. Můžou si jít stěžovat kam chtějí. Ani se s nimi nedohaduji.

Tak, půjdu něco dělat. Práce sice není zajíc, neuteče, ale sem tam je dobré se něčemu pracovnímu věnovat. Prý práce šlechtí. A jestli za práci i platí, pak je to krásné. Jo jo.

Autor: Jan Jílek | pondělí 15.5.2017 12:25 | karma článku: 14.45 | přečteno: 434x

Další články blogera

Jan Jílek

Uzený, nejlepší je studený

Konečně jsem dostal pořádný dárek k svátku. Kus domácího uzeného. Žádné intelektuální nabídky, jako jsou reprodukce, nebo knihy. Takové věc si kupuji sám, protože dárky tohoto druhu kupují lidé, kteří přesně vědí, co se líbí jim.

25.6.2017 v 17:37 | Karma článku: 10.78 | Přečteno: 362 | Diskuse

Jan Jílek

Sladké je žít

Premiéra dopadla dobře. Bylo plno a bavili jsme se dobře. Jak už to bývá, zkoušky byly hektické, občas bych zabil scénografku, když ne scénografku, tak herce.

25.6.2017 v 7:23 | Karma článku: 8.10 | Přečteno: 190 | Diskuse

Jan Jílek

Čtu opravdu, co čtu?

Včera. Divadelní zkouška v malém, příjemném sálu a nakonec zajímavá diskuse, která strhla všechny účastníky. Hrajeme dnes.

24.6.2017 v 3:05 | Karma článku: 12.11 | Přečteno: 397 | Diskuse

Jan Jílek

Nic nečekám nic neslibuji

Diskutovali jsme se Zuzanou v neděli na téma „chtít a očekávat.” Vlastně jsme se bavili o jednom mém textu, který bude prezentovat Tomáš Karger v sobotu na představení.

22.6.2017 v 12:36 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 360 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Aulehlová

Sprej na odrosty – šediny

mně srazil v daný moment sebevědomí na nulu. Připadala jsem si jak spodina společnosti. Jsem snad jediná komu se toto stalo?

27.6.2017 v 10:59 | Karma článku: 17.68 | Přečteno: 499 | Diskuse

Dana Adámková

Přítel v hnoji

Mobily, tablety, notebooky, všechny je miluju. Hračičky. Možná, kdyby zůstaly telefony v původní velikosti, neztratili bychom je tak lehce.

27.6.2017 v 10:42 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 272 | Diskuse

Pavel Skramlík

Oliver Stone se nechal koupit Putinem a Rusy kvůli světovému míru

Určitě mnoho lidí této země sledovalo čtyřdílný televizní dokument „Svět podle Putina“, který natočil americký režisér Oliver Stone, ověnčený třemi Oscary. Velmi zajímavé! Skvělé dílo! Také však smutné...

27.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 9.23 | Přečteno: 440 | Diskuse

Jiří Havlíček

Příběh o tom, jak se nakupování na internetu stalo ALL-IN-ONE zážitkem

Je to úžasné, když si při zakoupení zboží na internetu, koupíte nejen zboží, ale i nevšední zážitky při doručování vámi zakoupené věci, které vám dopravní společnosti poskytují zcela zdarma v ceně dopravy.

27.6.2017 v 7:31 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 441 | Diskuse

Iva Marková

Povodeň dvacetiletá

7. července to bude dvacet let ode dne, kdy náš kraj u Tiché Orlice zažil povodeň, jakou do té doby nikdo neviděl. Tehdy byl zatopen i dům mých rodičů, a tehdy také vzniklo těchto pár poznámek:

26.6.2017 v 21:01 | Karma článku: 10.43 | Přečteno: 259 | Diskuse
VIP
Počet článků 781 Celková karma 15.83 Průměrná čtenost 719

Terapeut, spisovatel, cestovatel, snílek Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.