Blog tak nějak navíc
Občas dostávám dárky. Malé, příjemné. Dostal jsem tento týden dva. Od
Luboše Bláhy knihu. „Vzhůru ke kořenům.” Má název ta sbírka
básní. Luboše znám dlouho. Vůbec jsem netušil, že píše poesii. O to jsem
byl víc překvapen tím jakou poesii. Vrátila mne do mého mládí. Velmi
příjemným způsobem. Ovšem, my starci se rádi vracíme do mládí.
Druhý dárek byl od Jakuba Kaifosze. CD pod názvem,
„Sbohem&šáteček.” Jakuba znám také dlouho, jeho matka Zuzana s
námi hraje divadlo. Má odvahu. Mám na mysli Zuzanu. Ono CD, které jsem od
Jakuba dostal mi značně zvedlo náladu. Pravda, musí člověk pozorně
poslouchat. Poslech jsem si ho dvakrát.
Někdy si říkám, že život jde v kotrmelcích. Chvíli se směji, chvíli jsem
v rozpacích, co že se to kolem mě děje? A pak vezmu knížku, desku, čtu
zaposlouchám se a život dostane barvu. Skrz pocity druhých lidí. Jako jsou
třeba Luboš a Jakub.
Rád píši o knihách, které jsem přečetl, rád mluvím o muzice, co jsem
vyslechl. Vlastě hlavně o pocitech z nich. Knihy a muzika jsou součást
mého života. Už nečtu všechno jako kdysi a už neposlouchám, co jsem
poslouchal kdysi. Mám rád muziku s texty, co mne oslovují. Vím, co dá práci
napsat knihu, udělat divadlo, nebo udělat desku. U desky asi spíš tuším, než
vím.
Z toho důvodu se většinou nevyjadřuji nijak kriticky k tvorbě druhých.
Není nic snadnějšího než odsoudit. Nebo říci „super.” Mnohem
těžší, ale je vnímat pocity toho druhého, co vložili do své tvorby. Ne, co
chtěl říci, ale co cítil, když tvořil. Přes svůj pocit vnímám pocit toho
druhého. Nebo se aspoň snažím vnímat. Buď ty pocity mám, nebo nemám. Občas
může být problém ve mě, nikoliv v autorovi.
Rozdíl mezi oběma autory, o kterých mluvím je jedna generace. Ale každá
ta generace má svoji duši. Naštěstí. Jeden píše poesii a přidává k ní
muziku, druhý píše poesii a přidává k ní fotografie. Vložili svoji duši do
knihy a muziky. Oba vyvolali ve mě pocity.
Nechci žít v bublině, kdy se budu zajímat jen o práci, těžkosti života,
protože, pak je riziková pro duši i tělo, tahle neschopnost
se odpoutat od světa. Ale na druhou stranu nechci žít mimo těžký svět
vezdejší, tak aby se mne nic nedotýkalo. Odpoutaný a nedotčený. Dotýkání světa obohacuje moji duši.
Nedbat na rovnováhu je nebezpečné. Člověk může žít za polárním kruhem a
vidět poetiku toho světa, podobně jako žije v džungli a vidí barevnost té
džungle. V obou prostorách světa, ale musí vidět i rizika a nebezpečí. A
chovat se podle toho.
Pak žije v rovnováze. Občas riskuje, občas se drží zpátky. Užije si a
zároveň jedná podle pravidel tohoto světa. Žít v rovnováze považuji za
moudré. I když se nezdá vždy ta rovnováha z hlediska druhých lidí chytrá.
Lidé žijící v rovnováze většinou nezbohatnou, nemají vysoká postavení, ale
jsou svobodní. A být svobodný a druhým lidem prospěšný, je pro mne to, co
nejvíc můžu v životě zažít. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x