Smrt socialismu!

Apoštol sv.Pavel z Tarsu napsal. „Tam, kde se rozhojnil hřích, tam se rozhojnila milost.” Apoštol tím říká, aspoň já tomu tak rozumím, že není nutné podléhat smutku, depresi a beznaději z toho, co se kolem nás děje.  

Má-li politik představu, že je mu dovoleno vše, že ničeho a nikoho se nemusí bát, pak je na pokraji zkázy, podobně jako je na pokraji zkázy v takovém případě, každý člověk. Na začátku každého problému je pýcha. Ať se ta pýcha týká, pýchy na své vědomosti, bohatství, vzhledu, vždy jednou jeden takový pyšný překročí hranici, aby se ukázalo, že důsledky pádu jsou úměrné výše vzletu.

Co z toho plyne? Věk a zkušenosti mě učí, že mnohdy stačí počkat, aby se dotyčný/ná dostala do patřiční výše, kde ztratí sebekontrolu a pád je mnohem rychlejší, než onen vzlet. Ani je člověk nemusí při tom vzletu vzhůru chytat do lasa. Stačí jen a jen počkat, dívat se kolem a nahoru, aby se stačil vyhnout té padající trosce.

Vyslechl jsem si pár nahrávek, které zatím neznámý jedinec vynesl ze soukromého rozhovoru s ministrem financí panem Babišem. Zdá se, že se pan ministr cítí přesně v pozici člověka, kterému vše projde. Mnoho lidí kolem něj si to zřejmě myslí také.

Tak jsem zvědavý, jestli má teorie, o tom, že čím vyšší vzlet, tím větší držkopád funguje i v tomhle případě. Ano, pokud je tak mocný, jak si mnozí myslí, mohl by zatím ten malér umlčet. Ututlat asi ne. Na YouTube zatím nedosáhne. Cenzuru internetu taky ještě v hrsti nemá. A doufám, že ani mít nebude.

Necítím potřebu se rozčilovat. Nakonec, socani si ho do vlády vzali, tak mají jen co chtěli. Že budou mít s ním potíže mne skutečně nedrásá a jestli bude mít propad jak Babiš a k tomu i socani, mě opravdu nervy neničí. Onehdy jsem jel s klientem, bavili jsme se právě o demisi Sobotky. Shodli jsme se na tom, že pokud budeme někoho volit, tak jedině ODS.

Chápu, že se najde mnoho těch, kteří dokážou vypočítat nesmírné množství chyb, které ODS ve své historii udělala, ale nikdy jsem u téhle strany neměl základní pocit. Pocit ohrožení, že mne chce zbavit svobody. Což u socanů, strany pana Babiše a komunistů, tenhle pocit ohrožení mám permanentně.

Jako člověk zabývající se psychoterapii, zásadně na pocit dám. V takovýchto případech se mi tohle chování velmi osvědčuje. Vždy, když jsem na pocit nedal, doplatil jsem na to. Dokáži pochopit, že pokud si politik koupí noviny, chce aby psali ve jeho prospěch. Na co by si je jinak kupoval? Ale nemusím s tím souhlasit a nemusím věřit takovému člověku. Tohle mi říká můj základní lidský instinkt.

Stejně tak můj základní instinkt mi říká, že organizace, jako komunisté, socialisté, hnutí ANO, organice které se ohánějí všeobecným dobrem a chtějí ono dobro prosazovat podle zákona, tak z toho vyleze jen totalita. V politice, rodině, kdekoliv. Čím víc pravidel, tím méně svobody. Protože pravidla a zákony ponoukají k tomu, aby se začali vykládat tak, že z nich má prospěch jen ti, co mají „oprávnění” je vykládat.

Omezení neslouží ke svobodě, ale k omezování. Jistě pravidla musí být, míra omezení také musí být. Ale pokud je příliš mnoho zákonů,pravidel a kontroly, je s nimi na světě příliš mnoho omezování. A když se vrátíme na začátek, tak pak nastane ten proces, že lidé se začnou instinktivně bouřit proti přílišnému omezování, bez ohledu na politickou příslušnost. To je ono rozhojnění milosti, jak říká apoštol Pavel.

Kriminál má docela dost omezujících pravidel a stejně z většiny lidí, kteří ho absolvují, nevychová lepšího člověka. Naopak, jak je známo, v kriminále vládne, přes mnoho omezujících pravidel dost často obrovské bezpráví. A lidé procházející kriminálem si odnášejí přesvědčení, že jen bezpráví a síla je tím rozhodující.

Tím nechci říci, že kriminál jako takový nemá smysl. Má, ale jen pro určitou skupinu lidí, které buď izoluje, případně odstrašuje. Ale je funkční, velmi limitovaně.

Ale omezit všechny, má v konečném výsledku jen to, že nakonec neplatí žádná pravidla a platí jen zvůle mocných, kteří dokázali na čas omezit ty „bezmocné.” Pokud mi někdo začne vykládat, že je třeba kontrolovat vše, co kdo dělá, aby ani halíř neunikl zdanění, pak v konečném důsledku mne jen omezuje.

Lidé, kteří na nikom nic nechtějí, a prodávají třeba na trhu zeleninu, v té obrovské konkurenci nemají ani šanci příliš zbohatnout, jsou jen svobodní. A pokud je omezím všemocnou kontrolou, pak zjistím, že v konečném důsledku, nedostane ten stát nic. A vezme jim svévolně svobodu. Protože trh jednoduše zmizí, zanikne, jako zmizel na Barrandově. Jestli není protože někomu vadil, případně není protože lidé nechtějí si pořizovat EET, je lhostejné. Někdo ho omezil, tam kde roky fungoval.

Stát nemá nic já si nenakoupím to, co jsem si mohl nakoupit. Někdo nemá zájem abych mohl. Bere mi mou svobodu. Takže mne v konečném důsledku, přemírou pravidel omezí.

Za sebe říkám. Mně je lhostejné kolik ten stát vybere. Protože stejně co vybere, promarní. Lidé, kteří mají možnost hospodařit s cizími penězi, lhostejno jestli se jedná o milenku bohatého muže, nebo úředníka na úřadě, ani jeden z nich nikdy cizí peníze nešetří a nikdy se nestará, co kde stojí. Oni je vydělat nemuseli, oni je mají jen možnost utratit.

Kdo mému tvrzení nevěří, může zkusit dát pravomoc nad svými penězi libovolnému slušnému člověku. Uvidí, jak časem ten slušný člověk bude jen přemýšlet, kdy dostane další peníze, nikoliv, jak s nimi zacházet. Čím méně pravomocí mocní mají, tím jsou lidé svobodnější a čím méně peněz k rozházení politici mají, tím jsou lidé bohatší. Smrt socialismu! Amen! Jo jo.