Když zazní volání

Začal jsem si dopisovat s s lidmi, kteří si říkají: „Mesiánští Židé.” Jsou to lidé, kteří jsou většinou Židé, ale vyznávají víru v Ježíše Krista. Jsou na mě slušní, nijak se nevytahují,

 Jen se ptají z jakého důvodu se zajímám o judaismus.

Rád bych jim řekl z jakého důvodu, ale vlastně ani nevím. Prostě mám pocit, že bych se zajímat měl. Pokud bych si vymýšlel něco na víc, pak bych asi blábolil. Pochopitelně, židovství spojené s vírou v Ježíše jako pravého Mesiáše, což je jiný výraz pro Krista, je pro mne tak trochu tajemné. Ale nakonec pravdou je to, že Spasitel i apoštolové, byli Židé.

Ovšem, zájem je jedna věc, praktikovat druhá. Nevím jestli bych byl ochotný se dát obřezat, nejíst vepřové, stravovat se košer, dodržovat 613 micvot. Ale pořád cítím jakési zvláštní chvění, když si v Tóře čtu příběhy Praotců, čtu Proroky, či se zabývám dobou, která je v Tanachu popsána jako doba Soudců.

Nevím nic o tom, že bych měl židovské předky, tady asi důvod nebude. Možná je to nějaké zvláštní Boží volání, kterému naslouchám, nerozumím mu a ono mne volá k něčemu, co je mi neznámé. Už nejsem mladík, který poblouzněně hledá nějaký smysl života. Jako katolík nejsem nic moc, a rozhodně si netroufnu říci, že bych jako Žid byl asi lepší.

Židé jsou jediný národ, který přečkal starověk, středověk a vydržel až do novověku, jak se svým náboženstvím, jazykem, tak tradicemi. Byli tu před třemi tisíci lety, jsou tu stále. Tenhle příběh o vyvoleném národu mne fascinuje. Ale jak se zdá, být vyvoleným národem, není vždy pohádka se šťastným koncem. Ovšem tohle jsem věděl už dávno, není ta má vědomost nějaké nové zjištění.

V mé mysli velmi žijí Praotcové, Abraham, Izák, Jákob, který zplodil dvanáct synů, z nich vzniklo oněch dvanáct izraelských kmenů. Ježíš Kristus, Mesiáš a Spasitel byl potomek domu Davidova. Jistě je mnoho starověkých legend, jenže žádná z nich se nepřipomíná v živém národu, jako u Izraele. Dodnes si připomínají vysvobození z Egypta, vyvedení z egyptského otroctví svátkem Pesach. Judaismus

Mám ten příběh o vyvedení z Egypta rád, podobně jako příběh o Abrahamovi. Ve své knize: „Ze závislosti do nezávislosti jsem tento motiv použil:

Pamatuj, že ty jsi byl otrok v egyptské zemi
a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží.

Stejně jako si rád připomínám příběh o Abrahamovi, který uvěřil Bohu a byla mu ta víra počítána za spravedlnost. Uvěřil a vydal se na cestu do neznáma. Putoval do země zaslíbené.

Židé měli těžký osud jak v samotném starověku, pak později a mají ho svým způsobem těžký dodnes. I ve třetí generaci mají mnozí trauma ze Šoa. Německý pokus o jejich kompletní vyhlazení, ještě k tomu způsobem, jakým ho Němci praktikovali, v nich zanechává obavy o svůj osud. Osud těch, kteří byli ničeni jen tak, protože někdo v nich chtěl vidět obtíž a havěť lidstva, kterou je nutné kompletně vyhladit, v nich pochopitelně nevyvolává, nějakou víru v dobrotu těch kolem nich. Jejich dějiny je naučily, že se o ně nikdo nepostará, nikdo se jich nezastane, je to jen na nich. Navíc jsou takové státy, co hlásají „náboženství míru” a jedním dechem vyhrožují Židům kompletním vymazáním z mapy.

Židé jsou většinou přemýšliví, inteligentní a takovým lidem se dost závidí, rádi je druzí pomlouvají pro jejich úspěch. Nejen v Čechách. Hledají se důvody pro ten úspěch a ne vždy je zřejmé, že ono jejich hledání, pochopení, že vysoká průměrná inteligence, neustálé kombinování, hledání významů, prostě ten intelekt tříbí. Úspěch plodí úspěch. Takže i průměrní ve společenství (pokud v něm vydrží) nadprůměrných, se stávají pro ty ostatní nadprůměrnými.

Příklad: Měl jsem ve skupině muže, který byl řemeslník, zbytek skupiny vysokoškoláci. Ten řemeslník během let se díky složení té skupiny dostal do takové intelektuální kondice, že jeho intelektuální rozdíl mezi začátkem a koncem jeho účasti ve skupině byl zcela markantní. Lidé se učí mezi sebou. A ti méně nadaní, mohou získat takový cvik, že pokud se vrátí do společenství odkud vyšli, stávají se v onom společenství zcela nadprůměrnými. Trénink i těchto případech dělá svoje.

Osobně si myslím, že tohle vše je důvodem rozmachu Židů. Tlačeni okolnostmi, zároveň vírou, že jediným posláním muže je studium Tóry, snaha pochopit její smysl, hledání významů pro ně samotné, stojí za jejich zdánlivě mimořádnými úspěchy. Umí myslet, kombinovat, analysovat. A právě proto většinou vynikají nad společenství jiných lidí, ve kterých žijí. Stát Izrael je jasným příkladem, toho, co dokáží lidé jejich druhu.

Být chytrý se prostě v některých kruzích neodpouští. Takže pak se hledají zvláštní chyby a prohřešky, kterými se vysvětlují jejich schopnosti. A oni nejsou podepřeny ničím jiným, než tvrdou prací, ochotou se učit, vytrvat a hledat v Tóře perly, které tam beze sporu jsou. Jo jo.

•