Muž nemusí nutně čelit každé situaci
Tak to v lidském životě chodí. Lidé se dřou, místo toho aby přemýšleli. Jako já. Už rok jsem mohl jezdit za pouhých 120Kč, protože už je mi víc jak pět a šedesát. Až mi to prozradila paní u okénka, když jsem si chtěl koupit kupon na čtvrt roku. Takže jsem zaplatil těch stodvacet a mohu do sedmdesáti, když se jich dožiji, jezdit zadarmo MHD.
Tedy, ne že bych zas tolik toužil jezdit MHD. Taková zábava to zas není, ale pokud pracuji, auto nemaje, MHD jezdím. Občas se bavím, ale jen občas, občas tiše trpím, protože je mi jasné, že pokud mi někdo telefonuje za zády, nedělá nic protizákonného. Pouze mne obtěžuje svými vzdechy lásky, to je jedna věc, nebo s dítětem nakupuje. Čas od času pochopím, že se nejedná o dítě, ale o manžela, či partnera, který je instruován, co si má vzít k jídlu, kde má ponožky a kdy má být doma.
Tohle jsou věci, které baví jen občas. Po ránu tedy nejméně, odpoledne, už tohle snáším lépe. Jo jsou to věci. Bavil jsem se onehdy na skupině o tom jestli je možné vydržet hodinu a půl, co trvá skupina bez mobilu. Někteří jedinci se tvářili, jako že to přece není skoro ani možný. Protože, co kdyby nevěděli, co jim kdo chce. Báli svých pocitů. Nakonec, lidé se bojí nejvíc svých pocitů, že budou nervozní, budou mít strach, protože, co kdyby jim uniklo něco strašně důležitého.
Používám nepřijaté hovory jako test zájmu volajících. Nechci mít mobil stále v ruce a je mi jedno, jestli ten druhý musí čekat, až se vyspím, nebo až dodělám program s pacienty. Prostě nejsem v dosahu. Zavolám zpátky, když mám čas. Občas se mi stane, že mi nikdo nezvedne, tak to nechám být. Prostě, pokud mě chce někdo vidět, slyšet, musí mi zavolat znovu a musí se trefit do mého času.
Co mám skutečně v „v oblibě,” jsou lidé, co volají v pátek večer, nebo v sobotu večer, že mají problém. Tedy, pokud mají nějaký náhlý, tak jsem vlídný, pokud dlouhodobý, domnívám se, že pokud to vydrželo tak dlouho, do pondělí to vydrží také. Chápu, že někdo v sobotu večer mezi osmou večerní a druhou ranní dospěje k rozhodnutí něco s tím životem udělat, a má potřebu mi to říct, protože se bojí, že to do rána zapomene. Chápat mohu, ale radost tedy nemám. Ani trochu.
Mnozí lidé žijí v jakémsi přesvědčení, že pochopení znamená souhlas a zároveň radost. Obávám se, že tenhle názor, přesvědčení s nimi skutečně nesdílím. Něco chápat, nutně neznamená souhlasit, či se radovat. Fakt ne. Stejně jako když mi někdo po dvanáctihodinové práci, chce sdělovat svoje potíže, problémy své i druhých. Tohle měly ve zvyku mé lásky. Uviděly mne a hrr na mě. A už mi valily klíny do hlavy.
Mnohé ženy takhle snadno přijdou o docela komunikativního muže. Melou a melou a on jim zdrhá z domova, protože ho nenechají ani vydechnout. Mluvím ze zkušenosti. jak vlastní, tak svých klientů a klientek. Bohužel a nechápou, že méně je v takovém případě více. Přečtou si,nebo jim někdo řekne, že lidé mají spolu mluvit, což je nepochybně pravda, ale už jim nikdo neřekl, že je i míra sdělovaného.
Měl jsem kdysi lásku. Krásnou, chytrou, ale děsně ukecanou. Jednoho krásného odpoledne jsem se sebral a vrátil se za čtyři týdny. Šel jsem na posádky a napakoval na první možnou loď. Nečekala na mě. Vyrovnal jsem se s tou situací a nic ji nevytýkal. Byly to krásné čtyři týdny. A uvědomil jsem si, že občas kdo hrdinně nečelí tak zátěžové situaci a uteče. Vyhraje. A lodě plují dál. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x