Hrající, až si zahrávající
Vzpomínám, jak jsem kdysi dávno, už je to dvacet let, vyrazil přes Krušné hory. Ty byly tenkrát ještě po komunistech dost zničený, ale pořád byly krásný a určitě jsou ještě krásnější dnes. Šel jsem po nich asi týden, nad Karlovými Vary jsem sešel dolu a pokračoval dál na Český Les a Šumavu. Ale to je jen tak mihotavá vzpomínka, jaké se mi čas od času vynořují. Najednou vidím nějaké místo a vzpomínám, kde jsem to vlastně byl.
Byly to krásné časy, kam jsem chtěl, tam jsem si došel, nikam pro mne nebylo daleko. Dnes už to tak slavné není. Inu věk se zastavit nedá, ale zas je na co vzpomínat. Není nad život pěšáka. Chodec si jde kam chce a nikoho se neptá. Prostě jde, zastaví, vorazí a jde dál. Tak si teď alespoň trochu kurýruji kolena, abych mohl v létě vyrazit z Prahy na Nové hrady a protoulám ten kraj. Trošku.
Pomaloučku, polehoučku, žádný kalup. Občas ve stanu, občas v hotelu, nebo v penzionu. Stárnu, stávám se rozmazleným. Až tak rozmazleným, že chodím do divadla. V neděli jsem viděl velmi zajímavé představení, názvem „Zázračný léčitel.” Od Briana Friela. Ira. Takový ten typický irský pohled na svět. Vynikající text a vynikající herci. Stojí ten kousek za shlédnutí. Bytové divadlo, divadelního spolku Kašpar. Tři herci, čtyři monology. Sedmnáct diváků, neuvěřitelně intimní atmosféra.
Naladilo mne to, že jsem se rozhodl hrát svou novou hru, spíše takovou sérií skečů v jedné holešovické kavárně. Už jsem jednal s majitelem a zdá se, že je dohoda na dobré cestě. Slušná místnost, dobře vybavená, tak pro třicet, třicet pět diváků. Asi to budeme hrát víckrát. Pokud bude zájem. Skeče mám napsané, bude vše pod jedním názvem: „...bližního svého...” Herci jsou seznámeni, co se bude dít. Prý se těší.
Mne samotnému se ty texty zamlouvají. Jsou jak jinak, o vztazích. Láska, nenávist, podvod a nevěra. Všichni mají hlavní roli, neb jsem to rozepsal po dvojicích, aby se nikdo necítil ukřivděn a lépe se mi s nimi zkoušelo.
Jo na hraní mě užije. Od dětství jsem hravý. Občas si až zahrávající. Ale to už patří k věci, aby nebyla nuda. Pochopitelně už jsem na stará kolena trochu ono zahrávání omezil, jen občas mne popadne. Pak čekám jak ono zahrávání dopadne. Ale zahrávání si s divadlem je ještě docela příjemné. Maximálně nepřijdou diváci. Pravda zatím přišli a přišlo jich vždy dost, abych měl pocit, že ta dřina za tím vším schovaná stála.
Ale ona to není jen dřina, ono je to i hraní, nejen na place, ale právě třeba u textů, nebo když si hledám písničky, objevuji díky tomu nové a nové věci, případně si složím text, ke kterému napíše někdo muziku a naše divadelní kapela ji pak zahraje.
Herci chtějí hrát moje texty, muzikanti hrají a zpívají, co si přeji. Co víc si autor, režisér může přát? Vůbec kapela je spolehlivý článek. O ty se nemusím nijak starat. Řeknu Petrovi a Tomášovi, co chci, oni se zatváří starostlivě aby nakonec udělali, přesně co jsem si přál a ono to zapadne do celkového vyznění. Jo, když se to umí je všechno hračka. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x