Rudé prapory vlály, frontu na maso jsme stáli
Prý socani hodlají se vrátit za pomoci zdanění, do těch starých nijak dobrých časů, kdy se „dělníci,” vládnoucí pod rudým praporem, dělili s pracujícími o všechny plody jejich práce. Jestli tohle socanům vyjde, pak budou mít pracující, podobně jako v těch letech mezi 1948-1989 jen to co si zaslouží. Všichni stejně chudí a všichni stejně namíchnutí. Mnohem víc než jsou namíchnutí dnes. Bolševická pěst dopadne na všechny, co nejsou členy klanu.
Blbý na tom je, že pracující za málo peněz, víc mít nebudou a ti, co vydělávají víc, budou mít méně a k rozkradení zbude neo-bolševikovi mnohem více. Někteří se za ukradené peníze, těm „bohatým” nehorázně napakují, jenže méně vydělávající vidí jen ty „spravedlivě” zdaněné. Co mají víc než oni.
Ale to už je úděl všech závistivých, že si sice nepolepší, ale mají ten dobrý pocit, že ta svině od vedle už nemá na nový auto každý dva roky, pouze jednou za pět let. Ale ten pocit je zcela rozhodující. Užijí si ho a pak budou opět počítat pěťáky. Netuší, že čím víc vydělává střední třída, tím víc zbude na ty pokladní ze supermarketu. Například.
Ono obyčejně část lidí, je málo prozíravých a klidně zničí cokoliv, jen aby uspokojili svou touhu po „spravedlnosti.” Tedy jejich spravedlnosti. Dosáhnou ji a pak se dost často rozpláčí, protože nezůstane kámen na kameni. Díky jejich úsilí o spravedlnost není dost především pro ně. I tam, kde to předtím bylo alespoň trochu snesitelné.
Znám pár lidí, kteří říkali. „Dostal jsem vztek na ODS, volil jsem ANO. Nebo komunisty.” Nechali se ovládnout emocemi, ty vyprchaly, aby nakonec se vztekali ještě víc, když zjistili, co udělali. Jistě, ve „spravedlivém” vzteku na zloděje, volili ještě větší zloděje. Neznám větších zlodějů, než jsou bolševici.
Naučit se alespoň mírnému sebeovládání, ulehčuje život. Pokud člověk dá na varování, které se obvykle s pocitem pomsty objevuje, pak si ušetří spoustu následných výčitek, které ho později díky rozhodnutím ve vzteku doženou. Nejedná se jen o volby, ale o celoživotní rozhodnutí. To, že jsem se naučil dát na to varování, tedy z větší části svých rozhodnutí, zapojil rozum, uchránilo mne od mnohého, co bych musel pak složitě řešit.
Lepší je mnohdy neříct, nebo neudělat nic, nechat být a ono se to vyřeší samo. Zemědělští dělníci se mnohdy radovali v minulém století v padesátých letech z toho, že jejich zaměstnavatele, co je vykořisťovali, rozkulačili. Pomohli zbourat komunistům kapitalismus, aby nakonec zjistili, podobně jako sedláci jinde, že kapitalista potřebuje pracovní síly ve výrobě, platí víc, oni si polepší a nemusí se nikomu nic brát.
Zjistili, že sedlákům sice bolševik vzal všechno, jim nedal nic, stejně šli dělat za pár korun do fabriky. Jen ty fronty na maso se rozšířily. Násilná kolektivizace byla neefektivní. Zničila strukturu, která by se časem evolucí proměnila, jako se proměnila všude jinde. Sedláci by dřeli stejně, museli by díky nedostatku dělníků zefektivnit výrobu za pomoci mechanizace, malé vlastníky by tak jako tak zlikvidovala nutnost hospodařit na větší ploše.
Ale šlo by vše bez násilí a bez mrtvých, zavřených, bez zničení vesnice jako takové. Ano, není nic snazšího, než zákonem někomu něco ukrást. Nedomyslet, co to udělá. Nedohlédnout k horizontu. Čím víc zákonů, tím víc neštěstí. Ale vykládejte něco takového chytrolínům, co mají pocit, že vědí zcela všechno a přitom jim máma musí namazat chleba k snídani chleba, protože oni ani nevědí, kde ten chleba máma má, natož aby tušili jak se chleba rodí.
Tak nic. Vyrazím do města. Koupit si nějaké etno oblečení. Nedávno jsem si už něco koupil, zjistil jsem, že je pohodlné, příjemně se nosí a jsem krásně barevný. A musím chvátat, dokud na ty věci se nestojí fronty, jako za dávného totáče. Ale doufám, že se za svého života front na maso, nebo hadry v Tuzexu už nedočkám, že socani to nevyhrajou a lidé dostanou rozum. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x