No tak si to užijte
Takové a jiné podobné výroky občas slýchávám, nebo čtu na sociálních
sítích. Další výroky jsou. „Nikomu nevěřím, ze všech jsem zklamaný,
všichni lžou a podvádějí. Nevolím!” Naprosto neberu nikomu jeho názor.
Připomínají mi tahle tvrzení a komentáře tvrzení a nářky lidí, kteří by
všechno chtěli, ale jsou ochotni, proto, aby se nemuseli mýlit, neudělat
raději nic. Protože, kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Takový falešný pocit neomylnosti. Potkával jsem ty lidi celoživotně.
Vzdělané, nevzdělané, vždy s pocitem vševědoucnosti sdělovali své
poraženecké postoje, pod hesly: „Nedá se nic dělat, všechno je marné,
nic nemá smysl.” Dokázali si je vždy omluvit, zracionalizovat.
Nechci se jim vysmívat, docela je chápu. Pocit neomylnosti usnadňuje z
krátkodobého hlediska život, umožňuje svalit vinu za své případné neúspěchy
na vládu, na ty ostatní a umožňuje být líný a ještě vypadat jako mudrc.
Mudrc, který si dokázal zařídit život, aniž by na sebe vzal odpovědnost.
Rád říkám svým klientům, pokud se takhle chovají, a oni se většinou tak
chovají: Užij si to, frajere. A oni si to užijí, se všemi důsledky a
se všemi dopady. I když, pravda, mnozí, když na ně dopadnou následky jejich
nečinění, jejich nezdrženlivosti, vydají se prosit o pomoc do blázince.
Jenže kam půjde polovina národa, co nevolí? Do kterého blázince?
Takže ohnou hřbet, budou polykat urážky, budou nadávat, budou si vyprávět
vtipy, a zároveň se ujišťovat, jak ti Češi jsou na jednu stranu vovce, na
druhou, jak jsou úžasní, když si ze všeho dělají srandu. Jaroslav Hašek
kdysi založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, která měla i hymnu.
Pamatuji si z ní slova: Voliči v tomto městě, svou bídu v kravín vneste,
nuž v boj, nuž v boj, za pokrok mírný.
Za toho Rakouska byl český volič aktivní, dokonce věřil, že je možné něco
díky volbám změnit a dokonce i měnil. Lidé byli mnohem méně vzdělaní, tedy
ve své většině, a mnohem více samostatnější, ve své většině. Mimo socanů,
kteří hlásali taková ta hesla: Již vzhůru psanci této země, již vzhůru
všichni, jež hlad zhnět, již duní právo v jícnu země a výbuch zahřmí
naposled... Čímž chtěli naznačit, že si to se všemi nakonec
vyřídí jako v pařížští komunardi, všichni věděli, nebo aspoň tušili, že když
se nepostarají, umřou hlady. Dokonce ani za toho Rakouska-Uherska lidé hlady
neumírali.
O ty nemohoucí měla povinnost se postarat obec, ten zbytek, co nechtěl
pracovat, zpíval si onu známou žižkovskou píseň práce: Ručičky nebojte
se, vy dělat nebudete, však vy se práci, však vy se práci vyhnout
dovedete... Písnička je to vtipná, za Rakouska-Uherska se lidé
opravdu nadřeli, život nebyl ani trochu lehký, ale tolik kňučení na poměry
snad ani nebylo. V mládí jsem četl takzvané sociální romány. Byly v nich
popisy hodně těžkých situací, bída byla nepopiratelná, ale jestli jsem něco
pochopil z toho, co jsem kdysi dávno přečetl, tak největší hanba byla, když
se někdo ocitl v situaci, kdy byl odkázaný na milosrdenství druhých.
Socani všeho druhu celé roky říkali, že dostat polévku a oblečení v
charitě je ponižující a oni to ponižování odstraní. Dnes, jak se zdá, už jen
málokdo bere jako ponižující si vypsat formulář na sociální podporu
a dávky ty a ty, místo toho aby se postaral o sebe, choval se jako člověk,
který má povinnost si zařídit život a až naposled žádat o pomoc. Dnes mnoho
lidí žádá o pomoc, aniž by se pokusili zlepšit svou životní situaci. Podle
socanů tohle rozhodně je mnohem méně ponižující.
Pláčí, naříkají, životní úroveň mají takovou, jaká byla před sto lety
nepředstavitelná. Díky kapitalismu. Volit jsou jít líní. Protože pokud jim
hned někdo nepostaví zlatý zámek a pečení holubi nelétají přímo do huby, tak
to není ono. Jsou zklamaní, zapšklí, otrávení a mají blbou náladu. Málo jim
rozdávají z cizího. No, tak ať si to užijí. Nakonec, pesimismus je také
životní program. A jak říkal starý Česnek z Blatnice, kde jsem kdysi žil: „Blbost je také Boží dar, ale malej.” Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x