ať je mi do pláče, kde letí sokoli rychlostí tryskáče
I když, dnes byla zkouška hodně zajímavá. Zkoušeli jsem společně se
Zuzanou forbínu, kterou chceme mít mezi těmi dvěma hrami, co budeme
v Bohnicích na jaře hrát. Do doby, než začala Zuzana chtít aby to
bylo chytré a poučné, nám to šlo oběma náramně. Všichni se cítili do
toho vtaženi a pak to najednou padlo, jak řekl Petr.
Zuzana je moc chytrá ženská, ale občas si neumí hrát. Chce mít
všechno perfektně zpracované a aby to bylo, co říkáme poučné. Ale
myslím, že jako minule se dostane do té vlny a poběží ta forbína
sama, tak jak má. Další příjemná věc je ta, že Tomáš Františ složil
muziku na mé verše, takže momentálně máme první vlastní píseň do
hry. Už nemusím vykrádat cizí autory. Aspoň ne tolik.
Jak jsem měl ve čtvrtek rande s dcerou, tak jsem dal na její
ponoukání a začal jsem psát román. Pod názvem „Dopisy z
minulosti.” Už jsem podle syžetu z loňského roku napsal hru,
myslím, že jak Babeta pravila, je tam spousta možností jak si pohrát
s těmi příběhy, co ten syžet i samotná hra nabízí. Trochu je
rozpracovat, trochu se podívat na svět mírně jinak, než se třeba
dívám já.
Mám takovou náladu na poslouchání ženských hlasů a ženských
písní. Teď přišla na řadu Zuzana Navarová. Její píseň „A
Deus,” mne skoro dostala. Jo, některé věci a někteří
interpreti musí k člověku dojít až časem. Ty texty jsou neskutečně
silné.
Miluji básníky, miluji poesii a v těch písničkách je té poesie
vrchovatě. A když zpívá A
DeusZachraň mě, zachraň mě
na prach se
proměním
miluj mě miluj mě
slíbím ti cokoli
V míru ne
v souboji
ať je mi do pláče,
kde letí sokoli,
rychlostí tryskáče...
jsem z té jednoduchosti hotový.
No tak jsem si zase pochutnal na něčem jiném. Naštěstí je toho
tolik, že je čas pořád něco objevovat. Muzika, poesie, divadlo. Jsem
prostý člověk, co žije v údivu, jak je ten svět barevný, objemný a
objevitelný. Básníci mají schopnost ten svět popsat v jiných
barvách, než ho vidíme my obyčejní lidé, co se pachtí v potu tváře
za chlebem svým vezdejším.
Oni ho vidí jaký je. Nedokonalý, leč přesto krásný. My se ptáme
jak máme spolu komunikovat. Básník nekomunikuje, ten mluví a
poslouchá a neříká. „Nechci nic slyšet, nic takového mi
neříkej, tomuhle nerozumím, takhle to není, tohle nevím, zase něco
meleš.” Básník slyší, co my neslyšíme. Neslyšíme, protože
neposloucháme. A když nám někdo říká: „poslouchej,” naše
odpověď většinou je: „Tyhle blbiny, k čemu mi to
bude?”
Osobně si myslím, že mám štěstí, že aspoň trochu umím poslouchat,
co se říká a naslouchat lidem, kteří něco říkají. Třeba těm
básníkům. Nic lepšího mě v životě nemohlo potkat. Objevil jsem v
antikvariátu dva zajímavé kolibříky, jedna je od Lorda Byrona
„Don Juan.” Druhá od Viktora Dyka, „Milá sedmi
loupežníků. Kolibříci se říká těm malým knížečkám, co
obsahují poesii a klasiky. Většinou jsou krásně zpracované i
řemeslně. Umění vevnitř, umění na povrchu.
Mám je rád a mám jich docela dost. Divím se, že se někdo takových
věcí zbavuje a prodává je do antikvariátu. I když je možné, že jsou
lidé, kteří ani netuší, jakých pokladů se zbavují. na druhou
stranu mám štěstí, protože si je mohu koupit, kochat se jimi a
kochat se obsahem. Nic si za to nekoupím, ale ... A to je všechno. Žádné poučení. Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x