Žijí za své pane ministře, nikoliv z daní

V rámci svého miniseriálu o manipulacích, jsem si vzpomněl na ty dávné časy, kdy jsem říkal: „Mě nezajímá, jestli firma, stát má peníze. Jestli mě něco zajímá, tak jedině to, zda a kolik peněz má já.”

Pochopitelně socani libovolného druhu, včetně ministra financí, mi budou oponovat, že z daní žijeme, jak jsem se doslechl v rozhovoru s panem ministrem na DVtv. Obávám se, že možná z daní žije pan ministr, včetně finanční správy, já nikoliv. Já si na sebe musím vydělat, musím umět oslovit spoustu lidí kolem sebe, aby mi platili, za práci, kterou si u mne objednají.

Pak přijde berňák, tedy státní zlodějská instituce vystupující pod názvem „finanční úřad” a natáhne pazouru s pokřikem: „Naval prachy mizero zlodějská!” A státní zaměstnanec, lehkoživka placený z peněz lidí jako jsem já, zaplesá. „Ano, takhle na ně, na zloděje.”

Jo, občas zírám, jak se poměrně inteligentní lidé dají zmást propagandou, která jim říká, že žijeme z jakýchsi státních peněz. Lidé ve fabrikách opět věří, že když se bohatým vezme, budou ti chudí bohatí. Tak tohle už jsem zažil. Tvrdím, že nebudeme.

Stejně tak, ono tvrzení, že když se bude vše řádně kontrolovat, pak bude všude pořádek. Bohužel, čím důslednější kontrola, tím snadnější uvíznutí v detailech. V detailech, kde lze uvíznout a za ono uvíznutí potrestat ty druhé. Je spousta lidí, kteří svedou za své chyby neodkladně potrestat své okolí. Díky takto nastaveným pravidlům vzniká větší možnost obecné represe.

Jak se začne příliš bazírovat na detailech, začnou se příliš hledat chyby v systému, uvízne společnost v marastu podezíravosti a obecné nesrozumitelnosti. Docela klidně si troufnu tvrdit, že tohle je vidět na současném právním řádu. Čím víc detailů, tím větší chaos, čím větší chaos, tím větší možnost sankcí, které se dají kdykoliv a čímkoliv odůvodnit.

Lidem utápějících se v detailech se docela dost těžko žije. Mají dost nápadů, ale jak se snaží vše perfekcionisticky a detailně stvořit, aby eliminovali případné chyby, ti zjišťují, že jsou zahlceni právě úsilím o detaily a nemají čas na dokončení. Vlastně co znám tyhle perfekcionisty, tak jsou v neustálém zápřahu, aby vše bylo jak se má a nemají vlastně nikdy čas na nic jiného.

Snaha dostat vše pod kontrolu vyvolává nejistotu, zda všechno je pod kontrolou, zda vše funguje jak má. Znám lidi, kteří nevyrazí na cestu, jen z toho důvodu, že si nejsou jisti tím, zda mají vše potřebné a zda zajistili vše tak, aby se nic nestalo zlého, než překročí práh domu. Podobně jednají ti námi placení úředníci.Kontrolují, zda je tečka ukončující větu, tam kde má být. Pokud není, je důvod sankce. Konečně mají další moc, jak trvat na hovadinách a vyvozovat z toho důsledky.

Že přeháním?, myslím, že jen tak malinko. Rozhodně jsem pár takových jedinců potkal. Na úřadu. Jistě, potkal jsem i velkorysejší jedince, kteří měli pochopení, ale těch zas až tolik nebylo. A konečně institut udavačství má i svou webovou stránku. To bude radosti pro zamindrákované jedince, kteří si budou chtít smlsnout na těch schopnějších. Anonymně a beztrestně. Prověříme, zda účtenka byla vydaná, či nikoliv. Pokud si bude opakovaně někdo stěžovat na ten samý subjekt, to by bylo, aby se dílo nezdařilo a toho člověka nezničil opakovanými kontrolami, nebo aspoň neotrávil.

Mnozí „spravedliví a čestní” nepochybně namítnou, že ti co dodržují zákon, nemají se čeho bát. Což je „rozkošná” manipulace, spočívají v tvrzení, že se bojí jen zloději a podvodníci, ti poctiví a spravedliví se přeci nebojí. Úřad nařídí, a já abych byl shledán v očích úřadu spravedlivý, poctivý a bezúhonný, musím splnit vše do posledního puntíku. Pokud ne, čeká mne sankce.

A tomuhle mnozí lidé, tleskají. Tleskají manipulaci, že abychom měli zdravotnictví, potřebujeme stát, abychom měli školky, potřebujeme stát, abychom měli učitele, potřebujeme stát. Opravdu potřebujeme stát, který vybírá peníze na naši ochranu, místo ochrany nás šikanuje, místo pečování o svobodu slova za naše peníze podporuje spolky, které nás omezují ve svobodě slova svými nezákonnými požadavky na sebe-cenzuru? Protože co zákon nezakazuje, je dovoleno.

Takový stát není pro mne. Jestli chce stát peníze na služby, které mi podle představ mnohých může údajně zajistit jen on, pak mi za mé peníze musí poskytnout takové služby, abych byl spokojen. Pokud ne, chci mít možnost jít někam jinam. Třeba do privátní sféry. Na sociální a zdravotní pojištění nepotřebuji stát, na školství a zdravotnictví, pojišťovnictví, také ne. Jen právní dohled toho státu na ty komerční subjekty. Hesla, že stát je nejlepší garant toho všeho, mne už dávno neberou.

Zatím jak se ukazuje, stát není schopen zajistit financování a provoz s vybranými prostředky. Neumí hospodařit s tím co má. Pořád má málo. A vybírá víc a víc. Ministr financí se chlubí, že vybral o 360 miliard víc, než minulá vláda a přesto si půjčuje na provoz státu dalších 60 miliard. Z jakého důvodu? Ty peníze musí v takovém případě stačit. Jestli chce někdo ze státních úředníků mít větší plat, ať jde do soukromé sféry. Jinak by se měl spokojit s tím co má. On žije ze společného. Nikoliv soukromník.

Mám je to, na co jsem si vydělal. Jestli si nejsem schopen, případně ochoten vydělat víc, nemám nárok žádat druhé aby mi dopláceli. Ano mám právo si v takovém případě právo si stěžovat, ale jen právo na stížnost, nikoliv mít nárok na přilepšení. Říkám tohle jako člověk, co celý život tvrdě pracoval. Nejsem ani milionář ani jsem nic nezdědil, abych mohl žít z renty. Pravda, celoživotně jsem se snažil si vydělat tolik, abych nemusel natahovat ruku k druhým.

Z toho důvodu nejsem ani socialista ani komunista. Věřím, že pokud mají možnost lidi svobodně se o sebe postarat, pak většina z nich tak udělá ke své spokojenosti. Bez pomoci státu a čekání na almužnu, kterou mi někdo nabídne, když mi předtím ty peníze vezme. Pane ministře Babiši. Nežiji z daní, žiji za své. Ale ta manipulace je fakt šikovně řečena. Bohužel pro vás, je to jen a jen manipulace. Nikoliv pravda. Jo jo.

Povídání pana ministra

•