Pohádky nesleduji ani v televizi

V roce 1991 v květnu jsem odcházel po patnácti letech od ČSPLO. Tedy od plavby, neboli končil jsem na šífortu.

Zbyly mi vzpomínky, pár černobílých fotografií a hudební věž jménem „Schneider.” Koupil jsem si ji předposlední cestu, dal jsem za ni tehdy v Hamburku bratru dobrých 800 DM. Má rádio, gramofon, CD a kazetový magnetofon.

Takových, co si pořídili věže a různou elektroniku tehdy na Západě, nás bylo víc, ale proč o tom píši. Odešla mi disková mechanika v PC, ta v Macu už také není nic moc. Mám hromadu hudebních CD, která jsem kdysi ponakupoval, stejně jako LP, neboli vinylu. Vlastně už jen má láska ji občas používá. Pouští si rádio.A zjišťuji, že mechaniky v počítačích hudebním CD opravdu nesvědčí.

Za poslední roky jsem ji skoro nepustil. Lenost. Nechtělo se mi chodit k věži. Maximálně na Vánoce a Velikonoce v ní přehrávám vinyly týkající se liturgie. Až dnes, když jsem zjistil, že CD mechanika na PC nefunguje. Tak jsem si říkal, že si budu muset koupit novou, pokud ještě bude. Ale protože už jsem si navykl instalovat své systémy z USB. Zamyslel jsem se. Zjišťuji, že ji vlastně skoro na nic nepotřebuji.

Filmy se dají pořídit jinak než na DVD, vypalování skoro nepotřebuji, navíc jde docela dobře i na Macu, v diskové utilitě. Což ještě pořád na Macu funguje, takže jsem se podíval směrem k věži a zkusil v pustit CD. Takové, co si ho odmítla mechanika v PC i v Macu. A ejhle, CD mechanika ve Schneideru ho přehrála. Bez potíží. Mechanika stará 25 let. Jak je vidět, těch 800 DM jsem tehdy nevyhodil. Navíc, přeci jen i poslech díky kvalitní repro-bednám je podstatně kvalitnější.

Zdá se, že ne všechno, co je staré je nedostatečné. Jsem rád, že jsem tu věž nevyhodil. Vlastně jsem si ji nechal jen kvůli gramofonu, ale jak se ukazuje, bude ještě díky porouchané mechanice k něčemu, co jsem nic zlého netuše tehdy dovezl domů, většina lidí mi říkala, že jsem vyhodil peníze za drahou věc, kterou jsem mohl mít mnohem lacinější. Ale jak je vidět, opravdu se nevyplatí vyhazovat peníze za laciné věci, pokud je člověk chudý. Vlastně mám dodnes vestu amerického námořnictva, kterou jsem si koupil souběžně s tou věží. Dodnes ji nosím. Už toho viděla hodně, skoro všechny kontinenty. také nebyla laciná. 180 DM stála. Drahá, ale chtěl jsem ji a mám ji dodnes.

Psala mi má láska, která je v Ostravě, kde páchá zas nějaké umění, a navíc ještě je u rodičů, kde se setkala se svou sestrou, že sestra pláče že ji něco asi řekla. Tak jsem ji doporučil, ať ji zmlátí, aby měla proč brečet. Také jsem to tak se svou sestrou kdysi dělal. Když žalovala a nebo zbytečně brečela, tak dostala, aby měla důvod žalovat a brečet. Dost rychle ten systém pochopila a včas se poučila. Nakonec, babička Jílková, dej ji Pán Bůh nebe, měla podobný názor. Říkala, že když někdo kňučí, má se mu naložit, aby měl důvod.

Jo tyhle staré dámy, co měly osm deset dětí, ty moc na kňučení nedaly. Ty neměly čas ani na deprese, nebo smutky. Kňučet jsem mohl tak do pěti let, pak už ne. Jo, asi z toho důvodu i lidé říkají, že jsem drsný. Plakat ano, plakat se má, ale jen když je důvod. Třeba za někým, když umře, ale fňukat jen tak, že něco nejde, nebo není, v takových případech fňukaly moc nemusím.

Mám rád lidi, co hledají poctivé způsoby, jak se dostat k tomu, co potřebují. Zamyslí se, zkusí tohle, zkusí tamto a pak se uvidí. Když vyčerpají všechny možnosti, pak umí požádat o pomoc. Takových lidí si vážím. Ti jsou tou solí země, jak říká Písmo. A čím je země bez soli? Ptá se Písmo.

Hraji si od časného rána, kdy jsem v vstal v deset s počítačem. Abych si trochu vylepšil náladu. Týden byl docela dost těžký, ale dovolená se blíží. Zdá se, že pranostika bude fungovat. Medardovi z kápě, čtyřicet dní kape. Dobře se půjde pod mrakem. Vedro je dobré, ale chládek má také své klady. Nebudu mít velkou spotřebu pitné vody. Loni jsem v těch vedrech denně vypil šest až osm litrů vody. Pořád jsem někde žebral o vodu.

Na druhou stranu, většinou lidé na vsi ještě jsou ochotni poklábosit, tak se zas člověk ledacos dozví. Ani noviny číst nemusí. Ono dnes číst noviny, není zas až takové štěstí. Policajti dávají výpověď a vláda se kvůli tomu schází. Policajt má právo nesouhlasit, stejně jako terapeut, když pracuje v týmu a nadřízený má pocit, že bude třeba něco přebudovat. Pak se oba rozhodnou, jestli se toho chtějí účastnit, jestli té reformě věří, nebo aspoň nadřízenému, nebo jdou od válu.

A kňučení typu: „Dal jsem výpověď, protože nesouhlasím, co já budu teď chudák dělat?” Je jenom kňučením. Dělej, co chceš. Třeba rovnej okurky do regálu v Kauflandu. Zrovna přijímají. Na černobílý hochy, hodný, nebo zlý, zrovna u policie, tak moc nevěřím. A hodný a poctivý politici, co mají starost o policii? Nebo demokracii. Na pohádky se nedívám ani v televizi.

A že padne vláda? No za mlada se říkalo. V africké zemi padla zas vláda. Praskla pod ní větev. A na strom vyleze jiná. Kdo doopravdy potřebuje vládu, mimo vlády samé? Živnostníci se bez ní obejdou a státní úředníci jsou celkem zbyteční. Život a obchod jde dál i bez vlády. Jo jo.