Do nebeského Apolináře
V Havířově. Prý ho zaujal seriál, který jsem natočil před léty, „Ze závislosti do nezávislosti.” Těší mě, že i po dost dlouhé době, je ten pořad stále sledovaný na internetovém vysílání České televize. Bohužel musel jsem odmítnout, protože momentálně jsem tak akorát těsně před hranicí zvládání svých současných závazků. Ale po dovolené a pokud bude možnost přednášet o víkendu, tak rád. Takových pozvání si vážím.
Shlédl jsem velmi zajímavý pořad České televize, „Magický Činoherní klub.” Narazil jsem na něj náhodně, když jsem si tak brouzdal po internetovém vysílání ČT. Pustil jsem si jeden díl, shlédl a pak už jsem je se od toho nemohl odtrhnout. Musím zopakovat a souhlasit, že šedesátá léta minulého století, byla skutečně magická. Filmem, muzikou i divadlem.
Líbilo se mi a hodně mě oslovilo vyprávění pana Smočka, že napřed psal hru Piknik, aby k tomu společně s panem Vostrým zakládali divadlo. Bez té hry by prý ten Činoherní klub nebyl. Vzpomněl jsem si jak jsem napřed začal psát „Fagot a Yesterday” a pak jsem k té hře začal shánět herce. Asi je ten proces podobný. Někoho něco napadne, začne hledat, připojí se pár nadšenců, kteří mají zájem a je hotovo.
Také jsem s nadšením vyslechl, že i v tom slavném „Činoheráku.” společně herci a režisér mluvili o tom, jak zkouší, dávali si mezi sebou informace, co a jak. Podobně jsem na to šel i já. Tak trochu jsem doufal, že terapeutické techniky, mohou napomoci při zkoušení a bude to mít efekt. A ejhle, ono se to dělá i jinde.
Tak jsem rád, že jsem nebyl zas tak omezený, jak si někteří účastnice myslely, když za mými zády tvrdily, že nic neumím, nic nevím, takhle se to přece nedělá. Abych nakonec zjistil, že dělá, že jsem instinktivně použil metodu, která je funkční a dost dobrá i pro skutečné divadelní profesionály. Ony se ty metody dají promíchat. Pochopitelně, musí ten, kdo je používá, uvědomit, kde je, co dělá a jaký má být výsledek. Neplést si terapii s divadlem a naopak.
Takže jsem si potom jen tak hledal dál, našel jsem na YouTube záznam divadelního představení Činoherního klubu „Revizor,” z roku 1971. Řval jsem smíchy, když jsem viděl Landovského, jak říká: „Jede k nám revizor a inkognito... ” Klesá na kolena a křižuje se: „Gospodi, Gospodi” a s ním celá ta squadra. Jo, to je opravdové umění. Byly to takové ty chvíle, kdy v tom šeru normalizace, se objevovaly záblesky naděje. I když to tehdy vypadalo, že šero a nuda socialistického umění bude až do skonání světa.
Naštěstí socialismus bolševického ražení až do skonání světa nevydržel, ten nynější také půjde do patřičných míst až přijde čas. I když je ten nynější o něco snesitelnější. Ale jen o něco. No nic, nebudu se zabývat politikou. Nechám ji těm zasvěcenějším, co si dají práci aby zjistili, co a jak.
Musím říct, že mě ty dva pořady nakopli k tomu, abych přemýšlel, co a jak dál? Co vlastně chci dělat. YouTube je plné zajímavých věcí, abych se inspiroval, něco sem tam okopíroval, prý se to tak dělá a vymyslel i něco vlastního. Na čemž pracuji.
Včera bylo sto let od narození docenta Skály. Připomněla mi to na FB, Kristýna Holubová, má bývalá koterapeutka. Jo, docent Skála, na toho se dobře vzpomíná. Byla radost ho sledovat u práce. Skvělý člověk a skvělý terapeut. Dovolím si tedy přát.
„Tak pane docente, ať vám v tom nebeském Apolináři, kořalové řádně naslouchají. Je to pro jejich dobro. Také jsem vám rád a doufám, že pilně, naslouchal a nepochybně to bylo pro mé dobro. Sice ne jako pacient, ale jako účastník výcviku, kde jste dělal supervizora a pak jako absolvent PPF, kterou jsem absolvoval. Dodnes mám schovaný index se záznamem o obhájené práci o takzvaných laických terapeutech, a dostal jsem od vás za jedna. Měl jste mi co říci tehdy a dodnes máte.” Jo jo.
Jan Jílek
My pony, rifle and me
Vždy, jak se napiji vody ze sklenice s citronem, uvědomím si, jak zhnuseně mi chutná voda samotná, když v těch vedrech na mě pořád povykují, „musíš pít, pít hodně v těch vedrech!”
Jan Jílek
Sladké je žít
Užívám si v poslední době nemocnic. Mám se tak skvěle, že mít se lépe, snad to ani nevydržím. Po operaci v únoru vše vypadalo nadějně, leč pak se tněco mírně zadrhlo, neboť nastala lokální recidiva nádoru.
Jan Jílek
Zbytečný pocit viny
Čas od času se na mne obrátí zoufalá matka, která má povedenou dceru, či syna. Feťačky, alkoholiky, gamblery. Ptají se jestli udělaly dobře, že svou ratolest vypakovaly z baráku.
Jan Jílek
Ukázka z rozepsané knihy "...a řekla jen.."
Tenhle příběh se nikdy nestal. Jen město Děčín a bývalá kavárna Grand jsou skutečné. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.
Jan Jílek
Nikdo nic za nikoho neodžije
Poslouchám, jak déšť bubnuje na okna a raduji se. Mohlo by pršet celou noc, celý den, celou noc a celý den. Ano vím, že někteří by plakali nad zkaženým víkendem, leč...
Jan Jílek
Úplně konformní chlápek
Sparta opět odvolala trenéra. Nedivím se. Už dlouho jsem neviděl tak dobrý klub v takovém rozkladu. To už tak bývá. Něco se pokazí a najednou jde vše jak v dominu. Kostky padají jedna za druhou.
Jan Jílek
Slavná nevítězství
„Miluji,” takové ta slavná nevítězství. Ve sportu, či v jiných oblastech lidské činnosti. V poslední době je zažívá pražská Slávia. Utrpěla jich hned ve jedné řadě tři. Dvě s Chelsey, jedno ze Spartou.
Jan Jílek
Asi nebudu nejlepší
Svezl jsem se dnes ráno „novým autem,” mé lásky, co v pondělí dala do šrotu jednu Felicii, odpoledne téhož pondělí koupila novou Felicii, tentokrát kombík a už zase jezdí.
Jan Jílek
Majitelé pravdy a nekonečné kolo sporu
Vyrazil jsem do blízkého supermarketu na nákup. V zájmu zrychlení obsluhy udělali samoobslužné pokladny. Na kartu i hotovost. No zatím, než se zřejmě nacvičíme jak s tím, bude to trochu problém.
Jan Jílek
Docela dobré dědictví
Letí to, letí. Zítra by mému tátovi bylo 93 let. Mé bývalé ženě Petře 58, je mezi nimi rozdíl přesně 35 let. Jenže táta se dožil 57. Pálil tu svíčku života ze dvou stran, jak se kdysi říkalo.
Jan Jílek
Bramboračka na talíři i v hlavě
Ptala se mne má láska, když jsem seděl u svého psacího stolu, s nohama na stole, na co že myslím? Nějak jsem chápal její otázku jako celkem nepatřičnou.
Jan Jílek
Dvě pravidla
Psal mi včera na FB Macháně z Katolického týdeníku, že už tedy jako ten náš rozhovor, co jsme spolu vedli kolem patologického hráčství uveřejnil.
Jan Jílek
Dvě víkendové radosti a jedna šmouha
Učil jsem vnučku obchodovat. Přišla na návštěvu, původně měly přijít dvě vnučky, neb té starší, Elence jsem koupil tašku do školy, přesně tu, co si přála a těšil jsem se, že ji ji předám. Nepřišla, měla horečku.
Jan Jílek
Nemám bohužel žádné zázračné vlastnosti
Volala mi včera neznámá paní, která se dotazovala, zda jsem psychotronik. Musel jsem ji zklamat. Nejsem, nijak se o psychotroniku nezajímám a nemám žádné zázračné vlastnosti.
Jan Jílek
Útržky úvah posledních dnů
Sleduji tak události posledních dní, kterými se často zabývají blogy na iDnes i jinde. Ať se jedná o brexit, chování presidenta, nebo nadějí vkládané, či negující tyto naděje u nové presidentky Slovenska.
Jan Jílek
Kouzlo nechtěného
Přečetl jsem si několik třeskutě vtipných blogů na aprílové téma, z nichž ten nejtřeskutější, byl blogerky Palkové, na téma stěhování americké ambasády.
Jan Jílek
Když se to umí, je to ke koukání
Probudil jsem se v 5:52 letního času. Jak mi ukázal mobil, hodinky i počítač. Skoro vyspalý. Díval jsem se v noci na The Highwaymen s Kevinem Costnerem a Woody Harrelsonem v roli stárnoucích ostrostřelců.
Jan Jílek
Umím číst, to je všechno
Už asi dvacet let říkám svým vrstevníkům ohledně počítačů. „Nebojte se něco zkusit, počítač tím nezničíte, maximálně shodíte aplikaci.” Opakuji, ale někdy jak se zdá zcela marně.
Jan Jílek
Brazilský kafe a anglický čaj
Tak jsem včera a předtím v pátek ochutnal brazilský kafe a anglický čaj. Tedy, viděl jsem dvě světová mužstva, se kterými hrála česká reprezentace. Bylo na co koukat.
Jan Jílek
Zřejmě nebude hlupák
Se zájmem jsem si přečetl zprávu, že president Trump je v podstatě nevinný. Nespolupracoval s Rusy, nemá na krku žádný kriminální čin, který by ho mohl stát presidentský úřad.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 718x